Ivan Gabal: Rusové tu udělali pořádný chlívek. Ambasáda vytváří malou Moskvu i s organizovaným zločinem

Ivana Gabala čeká loučení s Afrikou
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Je jedním ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, od té doby se Ivan Gabal s většími či menšími pauzami pohyboval v politice. Teď přichází doba „klidu“, odlétá do Afriky, kde má díky manželce v podstatě druhý domov. Ovšem neznamená to, že si dá nohy na stůl a bude sledovat seriály. Na to nikdy moc nebyl.

Pane Gabale, co se s vámi teď bude dít, zasloužená dovolená, nebo stále nějakým způsobem politika?
Upřímně řečeno si momentálně vůbec nedokážu představit, že bych byl v parlamentu. Občas se s poslanci bavím a vesměs tvrdí, že je velmi těžké cokoli prosadit. A navíc se chystám do Afriky, budeme balit, protože žena se vrací po osmi a půl letech domů. Bude to pro nás velká změna, takové nové staré manželství. Děti už doma nebydlí, takže budeme mít spolu něco jako dovolenou.

Neříkejte mi, že si pak lehnete na gauč a budete koukat na televizi?
To rozhodně ne. S generálem Petrem Pavlem, bývalým náměstkem z obrany Danielem Koštovalem a bývalým diplomatem Petrem Kolářem zkoušíme, jestli bychom si společně pracovně nesedli. Uvažujeme, že bychom vytvořili platformu, která by se veřejně a adresně vyjadřovala vůči různým institucím v otázkách bezpečnosti, obrany apod. Už jsme se angažovali kolem kauzy Huawei, vyjadřovali jsme se i k tomu chlívku, který zde dělá ruská ambasáda s byty. Teď se chystáme dát dohromady pár věcí ke kybernetické obraně. Ale jak jsem říkal, napřed se musíme oťukat, svým způsobem jsme každý jiný. Na druhou stranu v názorech si sedáme. Takže uvidíme.

Právě kybernetické útoky jsou hodně diskutované téma. Je to reálná hrozba, nebo spíš bubák?
Podívejte se, my jsme teď úplně bez kybernetické obrany. Doslova. Bankovní systém, zdravotnictví, celá energetika a tak dále, nic z toho nemáme chráněné. Kdyby si na nás někdo vyšlápl, může si tu dělat cokoli, třeba zastavit vlaky. Celé je to v pytli. Řeší to někdo? Ne! Lidem nevadí, že nemáme chráněné banky kromě toho, co si jsou schopné bránit samy? Musíme to řešit, jinak fakt bude průšvih.

Už jste zmínil kauzu „ruských bytů“, co tam hrozí, proč nám to tak vadí?
Protože by nás to mohlo kontaminovat a zase strhávat do pekla korupce a prominentů. Protože oni si na ambasádě vytvoří malou Moskvu včetně organizovaného zločinu apod. To by nás mohlo načít jako rakovinový nádor. Samozřejmě zdaleka nejde „jen“ o nějaké byty. Souvisí to s volbami, kdy si Rusové brousí zuby na zasahování do jejich regulérnosti už dlouho. A nejen u nás. Vezměte si, co se odehrálo s volbou Zemana prezidentem. V jistém směru zfalšované respektive zdeformované. Nakonec to ale vlastně nikomu nevadí a mohlo by se to dít znovu a znovu.

Ivan Gabal
- vystudoval sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze  
- do roku 1989 pracoval v Československé akademii věd
- v letech 1991–1992 pracoval jako vedoucí oddělení politické analýzy Kanceláře prezidenta republiky
- V letech 1994 až 2013 byl jednatelem společnosti GAC spol. s.r.o. prezentující se na webových stránkách jako Gabal Analysis Consulting
- v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za KDU-ČSL
- Jeho manželkou je česká politička a diplomatka Jana Hybášková

Co elektronická nebo korespondenční volba, nemůže snížit výskyt těchto jevů?
Přesně tak to je. Jak říkáte, snížila by jejich výskyt, ne zvýšila jejich pravděpodobnost, jak se snaží tvrdit odpůrci tohoto stylu voleb. Vždyť se podívejte, co se děje i v Senátu, kolik hlasů je neplatných, co se děje, když se partaje nedohodnou a hlasy propadají. Nebo kolik lidí obchází před volbami domovy důchodců. Daleko více bychom měli pracovat na tom, abychom náš volební systém ochránili a modernizovali. S hybridními útoky, které plánují Rusové, jsem svého času navrhoval, aby se přijal ústavní zákon, který volby definuje jako bezpečnostní infrastrukturu a jejich napadení trestá opravdu vysokými tresty.

Dobře, ale co argument, že kdo chce volit, nějak si to vždycky zařídí?
To je dost krátkozraké. Prodloužili jsme délku života, starší lidé mají problém se do volebních místností dostat. A pak je tu skupina lidí, které nemá motivaci. Jsou to hlavně ti, kteří shodili bolševika a dnes žijí v zahraničí, cestují po světě, rozhodnou se, že budou žít ve vzdáleném koutu Austrálie apod. Přitom se zajímají o to, co se doma děje. Jde o půl, možná tři čtvrtě milionů lidí, kteří naši zemi vidí úplně jiným prizmatem. I oni přeci mají právo říci svůj názor. V této chvíli je diskriminujeme, stávající systém voleb neplní svou ústavní funkci. A jestli nějaký zakomplexovaný pitomec řekne, že mají volit jen ti, kteří žijí v Česku, tak pak dejme volební právo například Vietnamcům. Ti tu přeci také žijí, ne?

Opravdu si myslíte, že je to porušování základního práva člověka volit?
Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s právníkem. Když někdo z Aljašky poletí volit do Washingtonu a pak podá žalobu, že musí na svoje ústavní právo vynaložit nestandardní prostředky, tak co se stane? Moc by mě zajímalo, jak by soud rozhodl. Jestli odsoudí stát nebo řekne, že je to rozhodnutí toho dotyčného, a dál se o věc nebude zajímat. Měl jsem to stejně. Děti studovaly v zahraničí a létaly do Česka, aby mohly volit. Kdybych jim řekl, že jim letenku nezaplatím, tak jsme přesně v popisované situaci. Myslím si zkrátka, že volební systém i organizace voleb by se mělo vyvíjet adekvátně nejen vůči technickým možnostem, ale vůči reálné geografické distribuci a zájmům ústavních aktérů, což jsou voliči.

Takže minimálně korespondenční volba je podle vás nutnost?
Určitě. Modernizace by měla být průběžná, takže s elektronickou to nehroťme za každou cenu. Nicméně korespondenční volba už je běžná ve většině evropských zemích. Když se podíváte na Slovensko, postupně tam narůstá, v Německu takto volí zhruba třetina obyvatel. Dává to občanům větší komfort participovat. Nediskutujeme přeci o elektronickém bankovnictví, nediskutujeme o mobilních telefonech, tak proč se někteří hlupáci ze sněmovny vymezují proti lidem, kteří chtějí volit alespoň ze zahraničí?

Možná proto, že si dokáží spočítat, kolik mají v zahraničí potenciálních hlasů?
Ano, to je legitimní. Ale z toho nemůže vyplývat, že když nemají „venku“ voliče, tak všechno zablokují. To je například pozice ČSSD nebo komunistů. Naposledy s argumentem „kdo tu nežije, nemá volit“ přišel mladý Klaus a celý návrh tím shodil. Může trvat zase rok, než se dostane k projednávání. To je v dnešním světe naprosto defektní názor.

Co bychom vlastně museli udělat, kdybychom chtěli korespondenční volbu?
To je velmi jednoduché. Hlavní zátěž by ležela na ministerstvu vnitra, na úřednících, protože by jim to zkomplikovalo život. Když máte jmenný seznam a někdo napíše, že žije v Kanadě a chce volit korespondenčně, tak ho musíte vyškrtnout ze seznamu, ať už ho máte v jeho bydlišti v Kardašově Řečici nebo na seznamu na české ambasádě v Kanadě. Pošlete mu obálku, ve které má další dvě obálky a hlasovací lístek. Musíte to tedy připravit dopředu. Tím to končí. Dnes, při všech vymoženostech, to není nijak dlouhá práce.

A elektronické volby?
Pokud jde o elektronické volby, tak tam máte jakoby dvě patra. My jsme navrhovali, aby se elektronická komunikace použila k dopravě hlasovacích lístků, místo pošty. Hlasy půjdou datovými schránkami, těm všichni věříme. Lidem v zahraničí pak můžeme říct, že jestli chtějí volit, musejí si zřídit datovou schránku. Druhá varianta je, že se volí přes portál, a tím je vše vyřešené. Není to ani tak o elektronické ochraně jako spíše o důvěře lidí. Estonci ani jiná země s tím problém nemají, lidé si zkrátka věří. Třeba u Pirátů mě fascinuje, že se na lidi rovnou dívají jako na podvodníky. To znamená, že říkají, že systém musí být postaven tak, že jsi podvodník, tak ti musíme zamezit podvádět. A jelikož takový systém se postavit nedá, tak proto takové volby nechceme. Jenže vy vždycky najdete někoho, kdo podvádí. I dnes. Máme nějakých sedm milionů voličů a když z nich pár podvádí, statisticky to nehraje žádnou roli. Máme rok 2019, ke korespondenční či elektronické volbě se dostaneme někdy v roce 2024 nebo 2025, tak to jsme opravdu zaostali jako Turecko před první světovou válkou.

Jsme ale dost kvalitní společnost, abychom nepodváděli v masovém měřítku?
Jestli se nebudeme pokoušet být lepší, tak nebudeme. Například kriminalita u nás dlouhodobě klesá, což je dobrá zpráva. Bavíme se spíš o případech, kdy určití jedinci neukočírují své ego. Takový Tomio Okamura, ten má politiku vyloženě pro peníze, evidentně je schopen všeho. Nakonec jeho příznivci kácí stromy na koleje. Ale my nebudeme upravovat svůj standard podle zfanatizovaného důchodce. My se budeme řídit tím, že žijeme v právním státě a lidé jsou svéprávní, vědí, co dělat, aby to tu fungovalo. Vrátím se zase oklikou k ruské ambasádě. Nepochybuji o tom, že o machinacích s nájmy bytů dobře ví a sama to organizuje. Ale to je jejich systém, my už jsme někde úplně jinde. Proto jim jejich mafiánské způsoby nemůžeme tolerovat. Strhli by nás zpět.