Bio jako fenomén dnešní doby. Co musí zemědělec splnit, aby se vešel do populární škatulky?

Není brambor jako brambor. Biopotraviny vyrůstají zcela přirozeně bez vnější chemie
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Dnes je to alfa a omega kvalitní suroviny. Označení bio je pro mnohé pouze nálepka, která automaticky zvyšuje cenu, ovšem ve skutečnosti se jedná o záruku, že produkt na pultu nenese stopy nežádoucí výroby. Co všechno je nutné splnit, aby prodejce mohl lákat své zákazníky na bio produkty?

Česko je ráj pochybovačů. Označení bio je tak často vnímáno jako zbytečný stroj na peníze. Mrkev je přece jenom mrkev. Pokud však člověk poodhalí příběh, za jakých okolností většina potravin každodenní spotřeby vzniká, dojde k zjištění, že touha po opravdové chuti není jenom povrchní módou, ale zcela logickým přáním.

Co je bio?

V první řadě je nutné se zorientovat v pojmech. Označení BIO totiž není samovolná marketingová cesta k zbohatnutí, ale výsledek tvrdé práce zemědělců, kteří musí splnit tvrdé normy, aby získali potřebný certifikát. Bioprodukty pochází z ekologicky šetrného zemědělství. Zákon tedy hlídá, za jakých podmínek biopotravina vzniká.

Zemědělci, kteří se tak pyšní označením Bio, tak musí splnit hned několik základních pravidel. Produkt nesmí vznikat za pomoci umělých hnojiv, je zakázáno ošetřování produktů za pomoci jiných látek, které nejsou citlivé vůči životnímu prostředí.

Jde tak o hlavně o použití chemie a jiných látek, které nesouvisí s přirozeným způsobem výroby. Tento proces je pod bedlivým byrokratickým dohledem, jenž podléhá zákonu o ekologickém zemědělství vydaným ministerstvem zemědělství a nařízením Evropské rady.

Zákon je zákon

Pokud se někdo pokusí využít důvěry zákazníka a označí svůj produkt značkou bio, aniž by předepsané normy splnil, riskuje tučnou pokutu. V členských zemích Evropské unie musí ekologičtí zemědělci svoje balené produkty označovat tzv. biozebrou. Tento grafický znak je ze zákona zárukou produktu ekologického zemědělství.

V České republice jsou hned tři kontrolní organizace spadající pod ministerstvo zemědělství, které vydávají certifikáty, ale také provádí kontroly celého procesu výroby. Dosud však hovoříme spíše o byrokratických pravidlech, nikoli o procesu výroby, které není primárně zaměřené na zatraktivnění značky, ale celé filosofii toho, jak se chová zemědělec k planetě.

Paradoxně se tak skrze přísné kontroly dostáváme k produktům, které by měly být zcela standardní. Zvířata bez stresu, která se volně pasou, aniž by do nich byly aplikovány hormony a antibiotika, by si přál snad každý rozumný člověk na světě. Pro velké korporace a velkoproducenty je však tento způsob zemědělství finančně nevýhodný. Nízká cena tak není odrazem toho, kolik by mělo maso a zelenina v normálním světě stát. Stejně tak zelenina bez chemie z půdy, která je dobře opracována, je chuťově i eticky na úplně jiné úrovni než ta z velkoobchodu.

Jde o zdraví

Biopotravina tak není jenom značka, která dobře zní, ale jedná se o prokazatelně zdravější produkt než levnější konkurenční pseudo zeleniny či maso od zvířat žijících v nevyhovujících “koncentračních táborech”.

Z určitého pohledu se může zdát, že u kvality potravin jde o střet dvou extrémů. Velkovýroba, kdy je produkt plný nezdravých chemických postřiků, hormonů a nadbytečného stresu, a té idylické, která za vysokou cenu přináší jedinou správnou cestu.

V první řadě je nutné umět nad tím, co jíme, přemýšlet. Zdraví je přece to nejdůležitější, co bychom si měli hýčkat, a správná strava je základem všeho. Pokud tím přirozeně pomáháme přírodě, tak není o čem pochybovat.

Člověk si tak musí umět vyhodnotit, zda je nutné se každý den lidově řečeno ládovat nekvalitním masem jenom z toho důvodu, že je levné, nebo si dopřeje něco opravdu výborného jednou za čas. Lidské tělo není popelnice a potraviny zase nemusí nutně existovat jenom pro bezhlavou konzumaci.

Termín bio tak možná někomu nevoní, ale ve výsledku se jedná o potraviny, které si přejeme my všichni. Podporujeme tím poctivé zemědělce, svoje zdraví a hlavně celou planetu. Tak tedy dobrou chuť.