Vyčerpaný personál na pokraji sil. Raději nezkoumejte, kdo řídí autobus nebo vás obsluhuje v letadle

Přetěžování za volantem je příčinou celé řady tragických nehod
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Doba, kdy lidé na polích a v manufakturách pracovali 14 či 18 hodin, je sice z větší části minulostí, dlouhé směny a někdy jen velmi omezená možnost odpočinku před jejich pokračováním však stále některá zaměstnání provází. A v honbě za všemožnými ukazateli úspěchu mnohé firmy a korporace "utahují šrouby" - bohužel i více, než je zdrávo. A kdo řekne "už dost"?

Čím je náplň práce únavnější, tím kratší by měla být pracovní doba a delší možnost odpočinku a relaxace pro znovuobnovení sil. Pracovní doby, které narušují biologický rytmus člověka, by měly být omezeny na minimum. Taková jsou doporučení odborníků, jež vycházejí z bezpočtu studií a konkrétních výsledků výzkumů.

Už po sedmé hodině práce značně roste riziko chyby a případného úrazu. To rovněž potvrzuje řada studií. Především v průběhu noční práce, ale i odpoledních směn se křivka lidské výkonnosti snižuje. Po dvanácti hodinách práce je nebezpečí úrazu dvakrát vyšší než během normálně dlouhé osmihodinové pracovní směny.

Stres a neúměrně dlouhá pracovní doba vedou i ke zvýšenému riziku nehod. Značná část obchodních firem a velkých průmyslových či dopravních korporací však nevěnuje těmto otázkám, které mají přímý vliv i na bezpečnost jejich klientů, dostatečnou pozornost. To vše totiž stojí nemalé peníze...

Unavené posádky letadel

Šokující rozhovor dvou letušek, zaslechnutý v autobuse cestou z jednoho letiště, potvrzuje ty nejhorší obavy. „Všichni jsme se shodli, že už toho máme dost, jsme unavení a chceme vystřídat. Já byla hodně překvapená, jak s tím "kapčou" zametli,“ vyprávěla jedna letuška druhé.

Kapitán letadla (tedy v tomto případě "kapča"), který pravděpodobně svému nadřízenému tlumočil názor své posádky ohledně ještě dalšího letu ten den, byl zřejmě dost nevybíravým způsobem poučen, že bude plnit rozkazy a další let všichni absolvují. Můžeme se jen dohadovat, jak často a kolikrát se takováto situace opakuje...

Doporučení expertů vs. praxe

Praxe potvrzuje, že při pravidelném nebo častém překračování osmihodinové pracovní doby klesá schopnost zotavení ve spánku. V průběhu týdne, případně i v delším období, se tak kumulují negativní efekty a výsledkem je zvýšené riziko ohrožení bezpečnosti a zdraví. Kdo pracuje více než osm hodin denně, ten vlastně žije nebezpečně a riskuje se zdravím i životem. Unavení řidiči automobilů jsou méně koncentrovaní a reagují pomaleji.

Koho přepadne krátký mikrospánek, urazí za tři sekundy při stokilometrové rychlosti 80 metrů naslepo. Při odborných průzkumech se ukázalo, že průměrně každý čtvrtý řidič už někdy usnul za volantem. Přesto mnozí toto nebezpečí zejména při delších cestách podceňují. Téměř polovina řidičů si myslí, že únavu vykompenzuje svými zkušenostmi, a 17 procent jede dále, ačkoli jsou unaveni.

Řidiči kamionů, kteří by nejraději řídili celý den nepřetržitě (a jejich firmy by to vřele uvítaly), vymýšlejí nejrůznější "udělátka", jak nahrát falešná data do povinných zařízení, která je mají hlídat. Přitom jsou sami proti sobě - o tom hovoří každoročně zveřejňovaná data o nehodách na dálnicích a jejich příčinách.

Směny v MHD přes 11 hodin

V autobusech, tramvajích i dalších dopravních prostředcích je u nás zavedena běžná praxe 11hodinových směn, často jen s jednou 30-40minutovou přestávkou mimo vozidlo anebo se dvěma kratšími přestávkami. Vstává se ráno kolem třetí hodiny, konce jsou kolem 14,00 - 15,00 hodiny. Odpolední směny naopak v tu dobu začínají, domů se řidič dostane noční dopravou často až kolem 2,30 v noci.

To se opakuje v několikadenních blocích neustále, biorytmus dostává zabrat, volný je jen každý druhý víkend. Fluktuace je veliká, mnoho lidí tohle vydrží jen několik málo let, ostatní dříve či později pocítí následky na svém zdraví. A řešení v podobě zkrácení směn nebo omezení výjezdů denních spojů ve 4 ráno se nerýsuje ani náznakem. Sem 21. století ještě nedorazilo.