V dějinách umění bychom za první umělecký projev člověka mohli pokládat jeskynní malby či obtisky rukou neandrtálců. Umění staré takřka 64 tisíc let se snaží nově oživit i Národní galerie.
Slibovaná mezinárodní architektonická soutěž na rekonstrukci Veletržního paláce má nečekanou pointu. V porotě usednou historici výtvarného umění, kteří se zabývají právě jeskynními malbami. Nečekejme tak žádné odvážné architektonické řešení v moderním střihu. Zapomeňte na Franka Gehryho, Normana Fostera či Jeana Nouvela.
V Národní galerii se začne pěkně od nuly. Nápad z pece nového ředitele Ivana Morávka má za cíl přiblížit umění obyčejným lidem a spodním deseti milionům. Razit jeskyně pod Veletržním palácem by měli Češi hned po příletu české delegace v Číně, kde se na celou akci shánějí finanční prostředky.
Pekař ředitelem
Milovníci umění si v těchto dnech trhají vlasy a přitom vůbec netuší, že jsou součástí jedné obrovské umělecké performance. Moderní umění je pro běžného diváka často k nepochopení, a proto se ministr kultury pokusil o podobné dílo, jež chápe jen on a jeho opravdový tvůrce Miloš Zeman.
Ministr Staněk tak dokonale odehrál svoje umělecké představení, které s prvky absurdního dramatu posunul na úplně novou úroveň. Je zvláštní, že si této umělecké hodnoty zatím žádný z kritiků, historiků, kurátorů a samotných umělců nevšiml.
Mezitím do České republiky přicházejí rozhořčené dopisy od ředitelů nejprestižnějších uměleckých institucí z celého světa. Oni však zatím vůbec netuší, že to, co ministr kultury společně s bývalým šéfem pekárenské firmy Ivanem Morávkem chystá, budou chtít za velké peníze představovat v Paříži, Londýně, Berlíně a New Yorku. O co jde?
Od nuly
Postavit do čela umělecké instituce někoho, kdo dodnes vyplňoval faktury na miliony bochníků chleba, je opravdu odvážný tah. Ministr kultury Staněk však veřejnosti představil pilotní projekt s názvem “Od nuly”. Diváci a návštěvníci tak už dnes mohou sledovat novou reality show v přímém přenosu na webových stránkách nulaodnulyng.cz.
Zde na webových kamerách rozmístěných po Národní galerii a hlavně v kanceláři ředitele sledujeme, jak se pekař učí pochopit umění.
Začíná tak od nuly, stejně jako kdysi naši předci před lety v jeskyních. Celý projekt je prezentován tímto způsobem z jednoho obyčejného důvodu. Má vzdělávat celý národ, který se při sledování tápajícího ředitele Morávka učí s ním.
Chce to novou úroveň
Jiří Fajt prokázal Národní galerii opravdovou službu. Dokonce by se dalo říct, že pracoval za dva. Když si tento fakt sám uvědomil, tak se také musel náležitě zaplatit. To dá rozum.
Každopádně se tímto uzavírá jedna kapitola, při které si Češi mohli zkusit, jak by mohla vypadat významná nezávislá umělecká instituce pod vedením člověka, kterého respektují po celém světě.
My však máme svoje cesty, naše zlaté ručičky a vychytralé mozky prostě musí přijít s něčím zcela originálním. Pohřbení Národní galerie je tedy dnes jedním z nejzajímavějších konceptuálních uměleckých děl, které na našem území vzniklo.
A pokud nebude nápad s novým ředitelem úspěšný, tak se budeme v následujících letech dívat místo na nejvýznamnější díla výtvarného umění spíše na nekonečný počet čínských váz či Terakotovu armádu. Místa je pro ně ve Veletržním paláci dost.
