Komunista Josef Smrkovský: předseda parlamentu, který zemřel jako zlomený muž

Josef Smrkovský byl charismatickým řečníkem a později také oblíbeným komunistickým činitelem. Původně se vyučil pekařem. Jenže řemeslu dal brzy vale, zlákal jej totiž veřejný život. Na počátku třicátých let zastával pozici sekretáře v Rudých odborech. Zapojil se aktivně do protinacistického odboje, byl tajemníkem ilegálního krajského výboru KSČ v Německém Brodě. Smrkovský se stal na konci války členem IV. ilegálního vedení KSČ, kde uplatnil svůj elán a rozhodnost, jež byla v této fázi válečného konfliktu klíčová. 

Z pekaře komunistickým funkcionářem

Po válce se už profiloval jako známý komunistický funkcionář, který požíval důvěry za svou odbojovou činnost. Byl mu svěřen post Národního pozemkového fondu, který rozděloval německou půdu po odsunutých Němcích, čímž si KSČ chtěla naklonit před volbami rolníky. Smrkovský hrál důležitou roli při nastolení absolutní moci KSČ v únoru 1948, stal se členem hlavního štábu Lidových milicí, což byla paramilitární organizace podléhající výhradně pokynům komunistů. Nicméně ač Smrkovský nepochyboval v této době o správnosti stranických nařízení či politické linii, sám skončil v soukolí politických procesů v padesátých letech. Paranoidnímu hledání vnitřního nepřítele se však nevyhnuli daleko výše postavení komunističtí činitelé. 

V roce 1951 byl Smrkovský zatčen StB. Dostal tak ochutnat vlastní medicínu režimu, který pomáhal aktivně vytvářet. Vyšetřovatelé jej bili, jinak trýznili, odepírali mu jídlo i spánek. Obžaloba mu mimo jiné kladla za vinu, že byl agentem gestapa, nikoliv odbojářem. Smrkovský byl odsouzen k patnáctiletému žaláři, ale měl štěstí, že se dostal díky amnestii z vězení v roce 1955.

Nicméně v komunistovi se důsledkem tohoto zážitku měnily určité názory na fungování režimu, v šedesátých letech, kdy nastupovala nová komunistická generace, kritizoval předchozí negativní jevy jak v politice, tak v hospodářském organismu. Kritizoval současně prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného a jeho direktivní metody.

Rychlý mocenský pád

Vrchol Smrkovského politické kariéry, který však rychle vystřídal pád, přišel v souvislosti s demokratizačním procesem v roce 1968. Byl považován za tribuna lidu, který má schopnost jednoduše a napřímo vysvětlit složité věci. V březnu 1968 byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ. V dubnu pak získal post předsedy parlamentu. Nicméně vedoucí úloha KSČ, zakotvená i ústavně v roce 1960, pro něho i další soudruhy byla nedotknutelná. Kriticky také pohlížel na možnou obnovu sociální demokracie, která byla v červnu 1948 pohlcena komunisty. 

Reformní proces byl však podle něho nutnou součástí demokratizace socialismu, i když Sověti požadovali hlasitě jeho zastavení. Smrkovský však nevěřil tomu, že jsou schopni do Československa poslat svá vojska. A přece se tak v srpnu 1968 stalo. Pro tribuna lidu a oblíbeného politika byla šokem a současně vystřízlivěním. Společně s dalšími jej Sověti zatkli a převezli do Moskvy. Tam se jednalo o nechvalně známém protokolu, který měl negovat hlavní výdobytky obrodného proudu, a ústřední představitelé pražského jara měli následně reformní proces sami svýma rukama zardousit. Proto Alexander Dubček zůstal prvním tajemníkem KSČ až do dubna 1969, kdy jej vystřídal Gustáv Husák. 

Vyloučený, ale navždy komunista

V tomto období tak začal nevyhnutelný pád politiků, kteří chtěli probojovat socialismus s lidskou tváří. Smrkovský ztratil funkce v parlamentu a v roce 1970 byl v rámci čistek vyloučen po skoro 40 letech z KSČ. Na konci života musel navíc bojovat s nemocí, čelil také pomlouvačným kampaním ze strany normalizátorů. Smrkovský zemřel v roce 1974 v nedožitých 63 letech. I když chtěl reformovat socialismus, zůstal vždy věrným vojákem své strany.

Zdroj: Biografický slovník vedoucích komunistických představitelů; Antonín Benčík: V chapadlech kremelské chobotnice

KAM DÁL: Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler.