Adolf Hitler a jeho umělecké ambice. Nedostatek talentu a neúspěch na akademii stál u zrodu šílence
Jeden z největších zločinců v dějinách lidstva, nacistický vůdce Adolf Hitler, měl celoživotní sen. Chtěl se stát umělcem. Dva neúspěšné pokusy dostat se na Akademii výtvarných umění ve Vídni jsou jasným důkazem. Nikdy však nebyl přijat. Změnilo by se snad něco, kdyby se tehdejší komise slitovala nad nedostatkem talentu mladého Hitlera?
Je to spíš scénář z žánru fantasy. Některé životní křižovatky jsou však opravdu osudové. Komise vídeňské akademie výtvarných umění si jistě v budoucnu kladla otázku: „Co jsme to provedli?” Dvakrát odmítnutý Adolf Hitler totiž musel svoje umělecké ambice naplnit v politice. Budování Třetí říše taky pojal jako své monumentální „umělecké dílo”.
Kdyby byl přijat, tak možná najde v malířském oboru klid se štětcem v ruce a 20. století by se odehrávalo podle úplně jiného scénáře. Existuje však varianta, že by i s naplněnými uměleckými ambicemi nevydržel nenaplnit svoje kruté politické vize, jak ovládnout Evropu, potažmo celý svět. Jaký byl Adolf Hitler malíř a proč ho vlastně vídeňská akademie dvakrát odmítla?
Bez talentu
Když v roce 1907 absolvoval Adolf Hitler přijímací řízení u komise vídeňské Akademie výtvarných umění, bylo mu jasně řečeno, že nemá talent. Tehdejší rektor Sigmund le Allemand mu namísto toho doporučil studium architektury. K tomu však Hitler neměl potřebnou maturitu. Neúspěch pro něj znamenal šok, protože byl pevně přesvědčený, že se na akademii dostane. Nervově se zhroutil a navíc mu ve stejný rok zemřela matka.
Hitler se tak natrvalo přestěhoval do Vídně a potvrdil svoji urputnost. Na akademii se totiž přihlásil znovu, tentokrát ho rovnou ani nepřipustili k pohovoru a zkouška mu byla zapovězena. Zklamán opustil své přátele, ubytovnu a nakonec skončil jako bezdomovec na ulici, kde si přivydělával prodáváním obrázků na ulici.
Za těchto tvrdých pět let se v něm pravděpodobně zrodila antisemitistická nenávist, ale touha být umělec žila nadále. Svědčí o tom několik desítek pláten, která za svůj život namaloval. Ta jsou také v mnohém důkazem, že se akademická komise úplně tak nepletla. Hitler se však pustil do poněkud šílenějšího díla.
Hitlerova architektura
Sen být oficiálním akademickým malířem se mu nikdy nezdařil. Šel tak mnohem výš. Údajně se však celý život necítil jako politik, ale jako umělec. Vzhledem k tomu, že během svého života se malbě stále věnoval, pravděpodobně to myslel opravdu vážně.
Navíc on sám byl autorem skic k nové architektuře Třetí říše, návrhy uniforem, vlajky a všeho, co reprezentovalo propracovanou nacistickou propagandu. Ty následně předával kvalifikovanějším. Údajně nekonečně dlouho pobýval s Albertem Speerem nad řešením architektonické budoucnosti Berlína.
Když malby Adolfa Hitlera mají hodnotit odborníci v uměleckém oboru, shodují se, že jsou řemeslně kvalitní, ale průměrné, náměty velmi chladné a z titěrných malých lidiček na plátně je patrné, že radši upřednostňuje monumentalitu staveb než příběh jednotlivce.
Neúspěch v umělecké dráze je často vnímán jako jeden z prvních impulzů, který pomohl stvořit Adolfa Hitlera jako nesnášenlivého vůdce a nacistického zločince. Dodnes jsou jeho malované pohlednice, plátna a plakáty na trhu s uměním a prodávají se v milionových hodnotách…
