Ani psa neušetřili. Jak bolševici vyvraždili carskou rodinu. Mikuláš II. už nedokončil větu
Mikuláš II. a jeho rodina padli za oběť novým vládcům Ruska – bolševikům. Členové rodu, který v Rusku vládl po několik staletí, nedostali žádnou šanci přežít, místo toho jejich život skončil v nekonečném dešti kulek.
Bolševici ukázali po převzetí moci ve válkou rozvráceném Rusku svou pravou tvář. Jejich hlavním nástrojem v praktickém výkonu moci se stalo násilí, které Lenin a jeho soudruzi považovali za běžný prostředek, jak se jednoduše a účinně zbavit svých domnělých či skutečných nepřátel.
Co s rodinou svrženého cara?
Po Říjnové revoluci 1917, která nastolila neomezenou hrůzovládu bolševiků a později sovětských komunistů, byla otázka, jaký další osud čeká svrženého cara Mikuláše II. a jeho rodinu, manželku Alexandru Fjodorovnu a jejich pět dětí.
Nejprve bolševici nevěděli, co udělají s rodinou, která byla do revoluce 1917 zvyklá na lesk přepychových paláců. Jak píše server history.com, rodina putovala od domu k domu a nakonec skončila v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu, pojmenovaném po ruském důstojníkovi a inženýrovi železničního vojska Nikolaji Nikolajeviči Ipaťjevovi. Ten bolševici nazvali příznačně jako „dům zvláštního určení“.
Vyvraždění rodiny kvůli československým legiím?
Ipaťjev byl na konci roku 1917 z domu vystěhován a novými nedobrovolnými nájemníky se stali právě členové rodiny Mikuláše II. V domě prolezlém prachem si rodina žila velmi skromně. Měli k dispozici svého lékaře a mohli si přivést i psa. Bolševici se nakonec rozhodli celou rodinu brutálně sprovodit ze světa.
Podle jedné teorie, která však není potvrzená, se tak rozhodli učinit, protože v létě 1918 se k Jekatěrinburgu přibližovaly československé legie. Bolševici se obávali toho, že internovanou rodinu osvobodí a odvezou do bezpečí. Další teorie pak hlásá, že noví vládci Ruska měli strach z útěku rodiny, která by posléze bolševiky v exilu zkompromitovala. Českoslovenští legionáři skutečně do Jekatěrinburgu vstoupili, ale až několik dní po masakru.
Ať už tak, či onak, historickým faktem zůstává, že v noci z 17. na 18. července 1918 nařídil bolševický funkcionář a člen tajné policie čeky Jakov Jurovskij vzbudit spící rodinu. Pod záminkou, že jde o její vlastní bezpečí, měla být přemístěna jinam. Jenomže to byla pouze průhledná lež, protože rodina se přemístila do sklepa, kam za ní vzápětí přišlo popravčí komando.
Car už větu nedořekl
V tu chvíli se konal jakýsi rychlý improvizovaný soud, kdy Jurovskij přečetl rozsudek: „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na sovětské Rusko, se Výkonný výbor Uralu rozhodl vás popravit.“ Překvapený Mikuláš II. chtěl protestovat, ale zmohl se jen na „co“, větu už nestačil dokončit, protože jej Jurovskij na místě popravil. Carevna Alexandra Fjodorovna byla mrtvá také ihned. Vrazi však měli „více práce“ s dětmi, protože ty dokázaly počáteční zběsilou palbu přežít.
Jurovskij prokázal svou bezcitnost, když syna Alexeje zabil střelou do ucha. Dcery, jejichž šaty byly posety diamanty, které zadržely kulky, také přežily. Vyděšené ženy padly za oběť bajonetům, kterými byly ubodány. O to se postaral osobně zástupce velitele popravčí čety Petr Jermakov. Masovou popravu nepřežil ani lékař Evžen Botkin, ani oblíbený pes jedné z dcer. Není bez zajímavosti, že právě Botkin sepisoval dopis, v němž uvedl, že „v podstatě jsem – mrtvý pro své děti – mrtvý pro svou práci…“. Bolševici tak neušetřili nikoho.
Těla rodiny pak převezli vrazi ještě téže noci do bývalého dolu. Do šachty k tělům ještě pro jistotu hodili několik granátů a posléze je polili kyselinou sírovou. Ostatky těl většiny členů rodiny našli v roce 1976 amatérští hledači, nicméně až do rozpadu SSSR byl tento objev účelově tutlán, jak uvádí web Britannica. V roce 1998 spočinula těla v Petropavlovském chrámu v Petrohradě. O dva roky později prohlásila ruská pravoslavná církev cara Mikuláše II. a členy carské rodiny za svaté.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Komunista Sergej Kirov – „miláček strany“, kterého zlikvidoval žárlivý Stalin.
