Arnošt Lustig do čtvrtého koncentračního tábora nedorazil
Druhá světová válka zničila hodnotu života a zakořenila v lidech strach. Jako zázrakem se ale známý spisovatel Arnošt Lustig – tehdy muž na prahu dospělosti – dokázal po třech letech v táborech odhodlat a utéct.
Jen co Sonderkommando dokončilo stavbu Terezína a začala se stahovat mračna nad židovskými obyvateli, Lustigovi došlo, že je zle. Z rasových důvodů musel v roce 1941 skončit se školou, „na řadu“ k transportu do tábora ale přišel až o rok později. Čas využil k tomu, aby se vyučil krejčím. Zpětně vnímal Terezín jako místo, kde to ještě nebylo tak zlé.
Po převozu do Osvětimi přišla první velká rána. Během selekce se díky mládí a síle zachránil on i sestra Hana, matka mluvila německy. Otec si ale nesundal brýle, působil sešle, unaveně a staře. Ve dvaapadesáti letech šel na popud Mengeleho na stranu těch, pro které život skončil v plynové komoře. Lustig se snažil nemyslet na smrt. S hadrovým míčem – když bylo práce pomálu, bystré oko dozorců unavené a energie nazbyt – hrál dokonce kopanou. Stačilo ale klopýtnout a byl by na uhel. Hned za brankou totiž vedly dráty pod napětím.
Nečekal, že by se kdy dostal z Osvětimi. Buchenwald ale nebyl o moc lepší. Táborem pro Židy, Romy, politické odpůrce, svědky Jehovovy a homosexuály prošlo bezmála tři sta tisíc lidí. Bylo to místo nechvalně proslulé experimenty s infekčními nemocemi, jako je tyfus nebo žlutá zimnice.
Čas plynul pomalu, ale zvěsti o konci války byly čím dál jasnější. A tak se ve zmatku naplánoval transport do 400 kilometrů vzdáleného tábora Dachau. Po útoku amerického stíhače využil Lustig s kamarádem chaosu a společně utekli do rodné Prahy.
Chtěl přežít a snažil se smířit s tím, že pro sestru Hanu a matku se stala cesta z Osvětimi do Mauthausenu konečnou. Když se ale dozvěděl, že na nádraží přijede vlak s vězenkyněmi, neváhal.
„Tak šel Arnošt od vagonu k vagonu, ptal se po holkách Lustigových a v tom posledním nás našel,“ vzpomíná Hana.
Arnošt Lustig se dožil úctyhodných čtyřiaosmdesáti let. Zemřel na non-Hodgkinův lymfom. Za svůj život napsal mnoho knih, mezi nejúspěšnější patří Dita Saxová, Tma nemá stín, Démanty noci nebo Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Většina příběhů odkazuje na holokaust, na to, co zažil a viděl v koncentračních táborech. Pozdější tvorba byla spíš úvahami o životě a bytí. Psal o obyčejných lidech, které osud přivedl na scestí, a protože jim nedal na vybranou, museli se rvát.
Zdroj: pametnaroda.cz, lustigfoundation.com
KAM DÁL: Místo narození: Osvětim. Angela Orosz přežila jen zázrakem
