Bílá myš kosila nacisty ve velkém. Krásná vražedkyně měla velmi neobvyklé metody
Měla tvář anděla, během druhé světové války ale byla jednou z nejhledanějších osob na seznamu gestapa. Právem. Holýma rukama byla schopna zabít muže, nacisté z ní měli hrůzu. Nancy Wake byla postrachem, před kterým nebylo úniku. Svoji oběť si našla v tom nejméně očekávaném okamžiku. Jednala chladnokrevně a bez slitování.
Přitom příběh Nancy Wake mohl mít rychlý konec. 1. března 1944 při seskoku na francouzskou půdu z bombardéru B-24 s tajnými dokumenty v kapsách totiž skončila ve větvích stromů. Chybělo málo, aby v nich také vyprchal její život. Našel ji kapitán odboje Henri Tardivat. A všiml si její krásy. „Doufám, že všechny stromy ve Francii letos ponesou tak nádherné ovoce,“ pronesl.
Wake však na nic takového neměla náladu. „Jdi s tím někam,“ odbyla ho. Tardivat si v tu chvíli uvědomil, že pokud Nancy něčím není, pak ustrašenou slečnou v nouzi, která by skočila na jeho sladké řeči. A měl pravdu.
Setkání s Hitlerem
Wake byla vycvičená v boji proti muži, ovládala špionáž i sabotáž. Byla známá jako jedna z nejděsivějších bojovnic francouzského odboje během druhé světové války. V roce 1942 ji gestapo zařadilo na první místo na seznamu nejhledanějších osob a nabídlo za její dopadení pět milionů franků. Říkali jí „Bílá myš“, protože se jí během války několikrát podařilo uniknout zajetí.
Její boj za správnou věc začal už v roce 1933. Pracovala na volné noze pro pařížské noviny a byla požádána, aby odjela do Vídně udělat rozhovor s novým německým kancléřem – mužem jménem Adolf Hitler. Na vlastní oči se pak přesvědčila o strašlivém zacházení s příslušníky židovského národa. Okamžitě přísahala, že se Hitlerovi postaví. O několik let později svou šanci opravdu dostala.
Manžela mučili, nic neřekl
V roce 1940 nacisté napadli Belgii, Nizozemsko a Francii. Místo toho, aby uprchla, Nancy Wake zůstala v Paříži. Přidala se k francouzskému odboji spolu se svým manželem Henri Fioccou, bohatým francouzským průmyslníkem. Dva roky pracovali jako kurýři odboje, později se stali součástí únikové sítě a dostávali sestřelené spojenecké vojáky do bezpečí.
Gestapo o odboji, který se odehrával přímo pod jejich nosem, částečně vědělo. Proto neúnavně pracovalo na tom, aby Francouze zastavilo. Wake byla prakticky neustále pod dohledem, nacisté jí prohledávali poštu apod. Nebezpečí narůstalo, a tak se rozhodla, že odjede do Británie. Krátce poté, co odešla, byl její manžel zajat Němci a brutálně mučen. Přesto nikdy nic neprozradil, což ho nakonec stálo život.
Ze všeho se dostala
Právě na cestě do Británie si Wake vysloužila přezdívku Bílá myš, když se několikrát vyhnula zajetí ze strany stráží SS i důstojníků gestapa. Později prozradila svou taktiku, která obvykle spočívala ve flirtování a vymýšlení příběhů. Jako když ji chytli ve vlaku v Toulouse a ona tvrdila, že je milenkou jednoho ze strážných a musí skrývat svou identitu, aby ji nenašel manžel. Prošlo jí to. Němci ji nechali jít a ona nakonec utekla přes Pyreneje do Španělska a později do Británie.
Jakmile byla v Anglii, připojila se k Special Operatives Executives a byla vycvičena v několika bojových a zpravodajských programech. Všichni, kdo ji cvičili, tvrdili, že se rychle učí, rychle střílí a dokáže zahanbit i tvrdé chlapy.
Netrvalo dlouho a byla vysoce postavenou důstojnicí SOE, která měla na starosti organizaci a přidělování zbraní 7 500 mužům. Sama vedla několik útoků na gestapo v Montluçonu a v jednu chvíli nabídla, že osobně popraví německého špióna, kterého se její muži báli usmrtit.
Je jako pět mužů
Její největší kousek přišel, když SOE zaútočila na německou továrnu na zbraně. Když se hlídka SS chystala spustit poplach, Wake zabila vojáka holýma rukama. Později prokázala neuvěřitelnou kondici, protože ujela na kole přes 400 kilometrů skrz německé kontrolní body, aby přenesla zprávu od své odbojové skupiny jiné. To vše během 72 hodin.
Během války zachránila Nancy Wake tisíce životů. Spojené státy jí udělily Medaili svobody, Francie Medaille de la Resistance a Croix de Guerre. Dostala i bezpočet dalších vyznamenání. Její přístup asi za všechny shrnul její kolega z odboje Henry Tardivat: „Je to ta nejženštější žena, jakou znám, dokud nezačnou boje. Pak je jako pět mužů.“
Zdroje: redakce, britannica.com, allthatsinteresting.com
KAM DÁL: Vojáci drželi unesené ženy jako otrokyně. Žádná z nich se už domů nevrátí.
