Blonďatá bestie Heydrich chtěl konečné řešení české otázky, „smějící se bestie“ ho vyřešily samy

Reinhard Heydrich nastoupil do funkce protektora v Čechách a na Moravě symbolicky 28. září 1941, na den svatého Václava. „Nechci se pokoušet starými metodami poněmčit ten český ksindl. Čech tu nemá koneckonců co pohledávat,“ prohlásil po svém příjezdu.

Poněmčit, odvézt na východ, nebo rovnou ke zdi

Ve svém projevu z 4. února jen jinak formuloval již jednou řečené, co zaznělo v jeho projevu 4. října 1941. A z něj bylo patrné, co bude obyvatele protektorátu čekat: „… jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, kteří stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy.

U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby tu neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva. Musíme zvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících dobré rasy nezbude nic jiného než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení, nebo když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi. Poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.“

Výzkum byl překvapením – Češi mají více germánských rysů než sudetští Němci

Nacistická posedlost rasovou čistotou neznala hranic už před válkou. Již před naší okupací v roce 1939 se německý sociolog Karl Valentin Müller věnoval rasovému původu Čechů. Na základě genealogických výzkumů a vlastních teorií tvrdil, že český národ je protknut německou krví a ani rasově se Češi od Němců příliš neliší. Dokonce Češi jsou prý i vyšších postav než sudetští Němci.

Ve svém výzkumu dokonce došel tak daleko, že se domníval, že česká příjmení jako „Němec“ poukazují na možný německý původ prvotních nositelů, možný německý původ dle něj mohou indikovat příjmení odkazující se na nově příchozího osadníka („Novák“, „Novotný“ atd.), kterým mohl být Němec. Podle odborné literatury Müller dokonce zjistil, že na okázalejších a kvalitnějších náhrobcích jsou častěji německá jména než česká. Toto zjištění mělo údajně podpořit jeho teorii o přímé úměře mezi nadáním (a tedy i životním úspěchem) a podílem německé krve. Je jasné, že podobné výzkumy jsou scestné a svědčí pouze o zvrácenosti rasové ideologie.

Počeštěná německá krev

Tyto sociologické studie zaujaly především K. H. Franka, který pozval Müllera do Prahy, aby ve svých výzkumech pokračoval na půdě Univerzity Karlovy. Tam pracoval na své studii konceptu etnického reinženýrství. Tato jeho teorie tvrdila, že u značné části „nacionálně českého“ obyvatelstva – a zvláště v jeho vyšší vrstvě – se jedná o nositele odcizené, počeštěné německé krve. Tato krev podle Müllera musí být navrácena zpět a germanizována.

To se ale v žádném případě nesmělo dít hrozbou nátlaku, protože nátlak by vytvářel národní odpor, nýbrž cestou nenápadných a přirozených prostředků, jmenovitě nabídkou sociálního vzestupu. V tom viděl Müller cestu k návratu německé kulturní země a německé krve do lůna německého národa a k zažehnání nebezpečí „slovanské pěsti v německém břiše“. 

Heydrich nás považoval za smějící se bestie?

Traduje se, že na Čechy měl Heydrich i svůj osobitý názor, když nás označil za „smějící se bestie“. Sice ani server ptejteseknihovny.cz přesný citát nedohledal, ale nevyloučil, že jej tento katan skutečně použil. V knize Dramatické i všední dny protektorátu se lze dočíst z jedné depeše: „Nálada výborná. Protektorát je zemí úsměvů. Němci nás nazývají ‚Lachende Bestien‘.“

Toto je míněno ironicky, ale naznačuje to jisté zobecnění – výraz byl pravděpodobně používán častěji. Zda citát skutečně řekl původně Heydrich, nebo jej převzal od jiného představitele třetí říše, však jasné není. Úsloví však v češtině zlidovělo a je vnímáno veskrze kladně, tedy jako označení schopnosti českého národa odolávat utlačovatelům a vyrovnávat se s těžkými časy s humorem a nadhledem. Samo sebepojetí českého národa jako společnosti, která dovede místo zbraněmi bojovat svým humorem, kterým útočí na nepřátele a zlehčuje si tak těžké časy, je v Čechách poměrně populární.

Čechy nelze zlomit

Oproti výroku o smějících se bestiích, který možná pravdivý není, jiný výrok Reinharda Heydricha doložen je. A pronesl jej právě ve svém tajném projevu dne 4. 2. 1942: „Nordického, germánského člověka přesvědčíte nebo zlomíte. Čecha, slovanského člověka, lze jen těžko přesvědčit, vždy se ohne, nikdy ho nezlomíte. A když ho přestanete ohýbat a pustíte jej, tu se zase vzpřímí, zase tu stojí a znovu je vám protivníkem. Z toho plyne závěr, že ho musíte pořád přitlačovat, aby musel být stále ohnut, aby poslouchal a tahal.“ Narovnali jsme se dříve, než katan čekal.

Konec kariéry katana

To, jak člověk, který nás chtěl poněmčit a naučit správným pořádkům, skončil, je notoricky známo. Smějící se bestie tak nějak na poněmčení čekat nechtěly. Oblíbená disciplína našich vojáků cvičených v Anglii a vysazených na území protektorátu, hod granátu na cíl, odeslala samozvaného mudrce do nemocnice a krátce potom na onen svět. A ani protektorát neměl věčného trvání. Místo poněmčení tak zanechal „jen“ spoustu mrtvých a spoustu bolesti.

Autorský článek

KAM DÁL: Pohádkové jmění mu vynesla kniha, kterou nesnášel: Adolf Hitler