Čeká lidstvo další apokalypsa? Už jsme si to vyzkoušeli, Evropu i Asii ovládly tma, mor a války
V roce 536 si svět vyzkoušel apokalypsu. Vypadalo to, jako kdyby se její bájní jezdci skutečně vydali na svoji cestu – hlad, války, a dokonce i mor zasáhly svět nebývalou silou. Evropa i Asie se ponořily do šedého oparu, chlad, neúroda a epidemie ničily všechno živé. Co za takovou katastrofu mohlo a jak se s tím příroda i lidstvo vypořádaly?
Od narození Krista uplynulo toho roku pouhých 536 let, ale tehdejším lidem se mohlo právem zdát, že se odpočítávají poslední dny světa. Pro mnohé to navíc bohužel byla tragická skutečnost.
Lepší zítřky se nekonaly
Velká a mocná Římská říše před více než půl stoletím padla a životní podmínky se už nějakou dobu propadaly, ale to všechno šlo celkem postupně a lidé měli čas si zvyknout, ačkoliv samozřejmě neradi. Stále tady byla naděje na návrat k lepším zítřkům, kterou dávala Východořímská říše s císařem Justiniánem. Všechny vyhlídky na možná nová lepší příští léta ale zhatil rok 536. Co tak závažného se tehdy stalo?
Osudný březen 536
Všechno to začalo už v březnu (podle vědců dokonce konkrétně 24. 3. 536), kdy se Slunce schovalo za jakousi clonu, jeho svit na Zemi dopadal jen přibližně čtyři hodiny denně a to jen tak, jako by všude byl hluboký stín. Později se ukázalo, že to tak mělo zůstat dlouhých osmnáct měsíců. Lidé se domnívali, že už nikdy neuvidí sluneční paprsky tak, jak byli zvyklí. Zemědělské plodiny – obilí, ale ani ovoce či zelenina – nemohly v takovém roce dorůst a dozrát. Co jiného mohlo přijít než obrovský hladomor?
Pravá krutá lidská tvář
Pokud Zemi neohřívají sluneční paprsky, nemůže nastat nic jiného než neobvyklá zima. Zatímco v některých částech Evropy a východní Asie, odkud pocházejí hlavní záznamy o hrůzách tehdejších let, si kronikáři stěžovali na chlad, obyvatelé Mezopotámie se podle všeho potýkali se zimou, jakou nepamatovali.
Cassiodorus z Itálie píše, že „ptáci hynuli kvůli nezvykle velkému množství sněhu“. K tomu všemu musíme připočítat lidskou povahu nebo snad podstatu. Když je zle vinou přírody, dokáže jeden člověk druhému ještě přitížit válkou. A to se také stalo i v letech následujících po roce 536. Místo toho, aby si lidé pomáhali, začali se vraždit ještě intenzivněji než kdykoli dříve. To se ale bohužel dalo čekat.
Příroda si vede přesnou kroniku
Vraťme se ale k otázce, co se vlastně stalo osudného roku 536 a způsobilo takové problémy nejen v Evropě, ale dokonce až v Číně, v jejíž severní části měla podle některých údajů zemřít více než polovina místních obyvatel. Historické záznamy jsou sice zajímavá věc, ale přesná fakta se z nich vědci dozví jen málokdy.
Stejně tak je to i v tomto případě, a proto se odborníci vydali pro radu přímo za přírodou. Podobně jako o mnohém vypovídají letokruhy stromů, svědectví o dávných událostech mohou vydat také ledové vrstvy z míst, kde led zůstává po celá staletí. Vědci proto uskutečnili dvě hloubkové sondy, jednu v Grónsku a druhou v Antarktidě. Sloupce ledu, které z masivů vyjmuli, jim pak prozradily, co se skutečně stalo. Jak lze dnes i laicky předpokládat, na vině byly sopky.
Na vině byly sopky
Je známým faktem, že zplodiny po výbuchu sopek na jednotlivých polokoulích jen málokdy masivněji překonávají rovník. Ale když se rozzuří vulkán právě přímo v tropické oblasti, nemá sopečný spad problém s cestou na sever, ani na jih. Sondy na jižní i severní polokouli tak jasně určily, že v roce 536 došlo k erupci sopky, respektive dvou sopek, a to na sever od rovníku.
Proto se objevilo ono zatmění a následně všechny hrůzy – od hladu přes války až po epidemie, které decimovaly oslabená těla lidí. Nejvýraznější z nich známe jako takzvaný Justiniánský mor, který zabil na sto milionů nešťastných lidí.
Konkrétní viník zatím nebyl odhalen
To ale odborníkům samozřejmě nestačí a hledají další informace. Které konkrétní sopky jsou na vině? Dodnes není zcela jasné, které vulkány za to všechno mohou, ale to není jediná otázka, která historiky trápí. Podle svědectví, které vydaly ledové sondy i zkoumané letokruhy prastarých stromů, je zřejmé, že o čtyři roky později katastrofu „přiživil“ výbuch další sopky, tentokrát v tropické oblasti. Následky této erupce by měly být možná ještě hrozivější, ale o této události se v kronikách už nedočteme. Že by si lidé v tak krátké době zkrátka na nový styl chování přírody zvykli? To je poměrně nepravděpodobné.
Témat, na která se můžeme ptát a hledat odpovědi, je stále mnoho. Každopádně můžeme být rádi, že se příroda z této tragédie tehdy vzpamatovala a svět i život se vrátily do normálních kolejí. Snad nám to vydrží i pro příští generace.
Zdroj: ancient-origins, explorersweb, volcanocafe
KAM DÁL: Američané v My Lai zmasakrovali stovky dětí, žen i mužů. Šílenství ve jménu svobody a demokracie.
