Češi v habsburském otroctví. Zrození temna v českých dějinách

Bělohorská bitva byla velké divadlo založené na řadě lží a mýtů. A to, co následovalo jako doba temna, nemuselo být, kdyby… Kdyby nebyly zrady a neshody mezi českými pány, vše mohlo dopadnout úplně jinak. Bylo za pět minut dvanáct a česká šlechta se snažila zachránit před katolickými Habsburky, co se dalo. Česká zbabělost a špatná organizovanost se jim ovšem staly osudnými.

Kde je pravda o Bílé hoře

Nové milénium vnáší do lží a dezinformací týkajících se bitvy na Bílé hoře trochu jasno. Podle dochovaných pramenů nešlo o opravdovou bitvu, ale o zinscenovaný podvod. „Údajná bitva nebyla bitvou, ale divadlem, v jehož scénáři byla zakomponována snaha utajit velezradu spáchanou Fridrichem V. Falckým. To je jádro bělohorské lži a s ní spojeného monstrózního podvodu,“ vysvětluje Vladimír Čermák v knize Bělohorský podvod. 

Bitva byla jedno velké divadlo

Po staletí učebnice dějepisu a historické publikace vysvětlovaly bělohorskou bitvu převráceně jako apokalyptický den pro český národ. Údajně proti sobě bojovala armáda českých stavů v čele s vrchním velitelem Kristiánem z Anhaltu a katolická armáda habsburského vladaře, jak uvádí Vlastimil Vondruška v knize Slavné bitvy českých panovníků. České vojsko to prohrálo na plné čáře. Netrvalo dlouho a „… jednotky českého levého křídla se pokládaly jedna za druhou jako kostky domina“, jak vypráví Dušan Uhlíř v publikaci Drama Bílé hory. 

Češi skoro ani nebojovali a katolická armáda zvítězila rychle a „nečekaně“. „Celá podivná bitva trvala asi dvě hodiny. Katolická armáda v ní musela nasadit jen asi osm tisíc mužů z celkového počtu. Ostatní se do bitvy nedostali,“ dokumentuje Uhlíř. Kromě skutečnosti, že k vítězství pomohla zrada, za úspěchem katolické armády stála tzv. nizozemská taktika. Některé prameny tvrdí, že císařské vojsko bylo více profesionální a v české armádě to zavánělo anarchií a fušerstvím. Kde je ale pravda a kde lež?

Jak zimní král zradil

Za všemi zradami a prohrami české strany stál nepochybně Fridrich V. Falcký. Nejenže sledoval výhradně své vlastní zájmy, ale usiloval pro sebe i o další výhody. Podle některých pramenů byl hlavním aktérem jednání s císařskou stranou, která vyústila v dohodu, „… která by na jedné straně umožnila zimnímu králi vládnout ve Falci a na straně druhé by umožnila Ferdinandovi II. a jeho jezuitskému zázemí zmocnit se Českého království bez ohledu na to, že při tom porušili platné zákony kodifikované předtím samotnými Habsburky“, jak uvádí Čermák. Proto Fridrich V. Falcký naoko prohrál bitvu, což mělo dalekosáhlé důsledky pro celé další pokolení.

Stoleté důsledky 

Po bitvě se katolická armáda přesunula do Prahy, kterou začali vojáci drancovat. A v roce 1621 se udála poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, kdy slavný kat Jan Mydlář završil dílo zkázy. „Dochoval se Mydlářův účet, který za popravu předložil pražské radnici. Kat v něm účtuje nejen práce spojené s vlastní popravou, ale také zařízení a výzdobu popraviště, které měl na starosti,“ vysvětluje Vondruška. To byl ovšem jen začátek. 

To, co následovalo, se dlouhá staletí označovalo jako barokní temno, i když v posledních letech se někdy uvádí pojem černý totalismus. Bílá hora byla vlastně vítězstvím katolíků a důsledky vidíme dodnes. Týká se to hlavně zmatků ohledně církevních restitucí, které logicky nastaly po sametové revoluci. 

Pravda o bělohorské bitvě bude někde mezi. Faktem zůstává, že u letohrádku Hvězda se přece jenom nějaká akce odehrála. Někdy se hovoří o zázracích spojených s bitvou. „Tvrzení o zázračném vítězství katolíků na Bílé hoře a o vlivu nadpřirozených sil na celé dění zjevně nemůže mít nic společného s tehdejšími reáliemi,“ vysvětluje Čermák.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Architektura Prahy pod vlivem Habsburků. Za krásné město vděčíme odvržené monarchii.