České seriály jsou na tom dobře. Omyly jako Kameňák se dají tolerovat
Včera večer uvedl první program České televize druhý díl seriálu Zkáza Dejvického divadla. Po jeho zhlédnutí je patrné, že naděje, které vzbudil první, nevyznějí do prázdna. Obecně je pozoruhodné, jak jsou nové české seriály schopny rozhýbat společnost.
Seriály se stávají čím dál více populární. A není to jen zásluhou skvělých počinů z dílny Netflixu či HBO. Ačkoliv je to právě Hra o trůny, co je pokládáno za největší lákadlo nadcházejících měsíců, ne-li celého roku, ani tuzemský divák, který preferuje domácí seriály, si nemá na co stěžovat. Jen v prvních měsících letošního roku se objevilo hned několik seriálů, které rozhodně stojí za pozornost.
Jeden z nich vznikl v dílně kabelové televize HBO, a tak se mu možná dosud nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Seriál nese název Terapie, a pokud ztrácí tím, že za jeho zhlédnutí je třeba platit, má něco, co jiné české seriály nabídnout nemohou. Hereckou celebritu světového formátu. Karla Rodena, který se mimochodem brzy objeví ve filmové adaptaci slavného románu Simona Mawera Skleněný pokoj.
Kdybychom neměli Rodena, museli bychom si ho vymyslet
Podobné heslo se možná mihlo hlavou dvojici Jan Hrušinovský a Petr Kolečko. A tak při vzniku seriál Most! vsadili na výraznou postavu, již obsadili jedním z nejlepších českých herců. Martinem Hofmannem. Seriál Most!, který se začal vysílat začátkem roku, byl naprosto nečekaný úspěch. Ne snad že by nebylo možné očekávat, že zrovna tento seriál bude úspěšným. Ostatně Prušinovský s Kolečkem mají na kontě třeba Okresní přebor. Překvapilo spíše to, jak moc Most! rozhýbal společnost. Nelze se tedy divit, že po jeho skončení čeští diváci napjatě očekávají další seriály.
Ve vysílacím čase prvního programu České televize veleúspěšný Most! nahradila Zkáza Dejvického divadla. Po zdařilém projektu s názvem Dabing Street se ansámbl Dejvického divadla dostal do vcelku snadné pozice – herci hrají sami sebe. Seriál mapuje divadelní prostředí a události, které nastanou poté, co není divadelnímu souboru udělen grant, na kterém jsou existenčně závislí.
Pokud je něco, na čem bude seriál nabírat plusové body, pak jsou to poněkud nepřekvapivě herecké výkony. Již v prvním díle se projevila v plné síle pověstná lakoničnost Miroslava Krobota. Skvělý byl však i Ivan Trojan, Martin Myšička, Hynek Čermák… dalo by se vypočítávat dál a dál.
Je-li naopak něco, kvůli čemu bude Zkáza Dejvického divadla ztrácet, pak je to skutečnost, že seriál je do jisté míry založen na humoru, který je takzvaně inside. Kdo nezná divadlo a divadelní prostředí, asi jen stěží odhadne, kdy je která situace myšlena vážně a kdy ne, kdy se má smát hercům a kdy se má smát s herci. Někteří diváci tak budou o část záběru, který seriál má, ošizeni, i tak si ho ale mohou užít.
Odvrácená strana
Ne vše je samozřejmě tak růžové, jak se to dosud jevilo. Bohužel se totiž ukázalo, že ani opakované pokusy zabydlet městečko Kameňákov vtipy, které byly s to pobavit před deseti lety, nepovedou k ničemu dobrému. A tak vznikl Kameňák, nikoliv Kameňák jako takový ani jeho druhé, třetí nebo čtvrté pokračování. Ale Kameňák jako televizní seriál. Po zhlédnutí prvních epizod si můžeme přát jedno – ať už se nenatáčí další.
Kameňák samozřejmě není jediným seriálem, který se dotýká příslovečného dna. Ne zrovna povedený je třeba Strážmistr Topinka, který neúspěšně navazuje na úspěšného Doktora Martina. Ale vše má svou odvrácenou tvář – a to, co odvrácené není, hravě vyváží i dvacet Kameňáků.
