Cesta k milionům: Petschkové začínali u lichvy a dotáhli to mezi světovou elitu. Pak jim všechno vzali Němci

Osudy rodu Petschků jsou známé spíše z doby, kdy se jeho majetek už nedal srovnat s jiným v našem státě. Nejbohatší rodina první republiky vlastnila banky i uhelné doly, pracovalo pro ni nespočet lidí. Jenomže z pohledu historie jen krátkou dobu před tím sami Petchkové měli hodně hluboko do kapsy. Jak se dostali ke svému bohatství? 

Jak Petschkové ke svému příjmení přišli

Zakladatelé rodu Petschků pocházeli z docela obyčejných poměrů malé obce Pečky nedaleko Kolína. Prvním z nich, od jehož života se pak odvíjel až do druhé světové války úspěšný československý a vlastně i evropský příběh celé rodiny, byl Moses Petchek, ale historie tohoto klanu se samozřejmě vine ještě hlouběji do historie, až k jeho dědovi Samuelovi.
Právě ten v době zrovnoprávnění židů s ostatními obyvateli za vlády osvíceného císaře Josefa II.  musel také zároveň patřičným úřadům nahlásit svoje příjmení. Žádné ale neměl, a tak mu bylo přiděleno úředně. Pocházel z Peček, a tak bylo rozhodnuto. Stal se z něj Samuel Petschek. A tím bylo jasno i pro další generace. 

Korunka ke korunce... 

Tehdy ještě chudý Samuel měl syna, kterému dal jméno Izrael. Ten byl cestujícím prodejcem. To stále ještě nebyla žádná závratná kariéra, na které by se snad dalo zbohatnout. Peníze neměl, ale zato měl deset dětí, mezi nimi také Mosese. A právě on dal později vzniknout rodu, jaký neměl v našich dějinách obdoby. Jak to všechno začalo? Z dnešního pohledu vlastně na hraně zákona – lichvou. Moses byl podnikavý chlapík a dobře věděl, že peníze se musí otáčet, aby vydělávaly. A tak půjčoval každou možnou minci a vybíral samozřejmě tučné úroky. Kromě toho obchodoval se starým železem, což se také ukázalo jako dobrý krok k budoucímu bohatství rodiny. To bylo v první polovině devatenáctého století a jméno Petschků znali sotva lidé na Kolínsku. Už o několik let později, v sedmdesátých letech, to ale bylo všechno docela jinak. 

Uhlobaron a bankéři

Bohatnoucí Moses to s penězi uměl, ale svoje tři syny rozhodně nehodlal rozmazlovat. Peníze se přece musí rozmnožovat, ne marnotratně utrácet. A tak si zvláště v Ignatzovi vychoval víc než zdatného nástupce. Zatímco další dva jeho synové vystudovali práva, Ignatz nechal vzdělávání hned po maturitě. I přesto se ale dokázal rychle zorientovat v podnikání. Měl k tomu opravdu dobrou praxi, kterou získával nejprve v bance u samotných Rotschildů, a pak také ve velkoobchodu uhlím. To už jeho rodina díky Mosesovi vlastnila většinu akcií společnosti těžící na Mostecku hnědé uhlí. Jejich nákup se ukázal jako víc než prorocký. Z Ignatze se tak později mohl stát uhlobaron, což ho jistě bavilo. Jeho bratři zůstali v hlavním městě a neméně úspěšně se věnovali financím. 

Půl evropského uhlí bylo jejich

Ještě než začala druhá světová válka, dokázali bratři Petschovi, jejich potomci a dědicové ovládnout celou polovinu evropského trhu s uhlím a jeho těžby. Jenomže pak přišla druhá světová válka a s ní také do naší republiky Němci. Majetek rodu Petschků se jim hodil, navíc jako židé, a to velmi bohatí, museli okamžitě emigrovat nejprve na Kubu a pak do Spojených států amerických. Jejich majetek padl za oběť bezohledným nacistům. Co mohli (a mohli, cokoliv chtěli), to ukradli, rozprodali, zkonfiskovali, využili…

Z váženého jména se stal strašák

Tím také skončila historie nejbohatšího rodu v Československu a přesunula se za oceán. Z honosného paláce Petschků pak Němci udělali nejkrutější a nejobávanější mučírnu v Praze, jejíž název dodnes vyvolává mrazení v zádech. To je bohužel také hlavní poselství tohoto jména, které v našem národě – i přes všechny ostatní aktivity rodiny – zůstalo. 

Zdroj: ekonom, ceskyrozhlas, wikipedie

KAM DÁL: Zápasník Gustav Frištenský: Zbil svého soka v lásce a pak se oženil s jinou. Ta se mu musela ve všem podřídit.