Chudé Vánoce za socialismu. Ježíšek měl kvůli propagandě namále

Vánoce za socialismu byly...jiné. Kdo pamatuje, dobře to ví. Někdo vzpomíná s nostalgií, jinému se i po desítkách let vybavují nepříjemnosti. Jaké ale byly nejdůležitější faktory, které tvořily socialistické Vánoce, o čem konkrétně dnes pamětníci hovoří?

Chudé Vánoce

On to Ježíšek za minulého režimu neměl vůbec jednoduché. Socialismus v Československu zrovna nepočítal s náboženskými tradicemi, a tak se zpočátku a velmi nenápadně pokoušel dosadit na vánoční trůn dědu Mráze.

Antonín Zápotocký tradiční Vánoce vykládal v rétorice socialismu jasně. Chudý Ježíšek měl pracujícímu lidu jasně naznačit, kam nemajetní patří, tedy do chléva. Kdo jiný ho tam taky mohl poslat než bohatí a mocní kapitalisté. Ježíšek z chléva vyrostl, zestárl a stal se z něj děda Mráz.

Ten vedl dlouhou cestu do Československa, na které se nezapomněl uklonit nabalzamovanému Leninovi a poklábosit s místními v rodišti velkého Stalina. Československý lid mohl propagandistickou cestu vánočního maskota z Ruska sledovat ve stylu dnešních reality show. Každý den se ve sdělovacích prostředcích připomínala jeho cesta z Ruska. Mediální pozornost si získal, oblibu nikoli. Snaha byla veliká, ale chudý Ježíšek se nedal. 

Závidět nebylo co

Přestože si socialismus neprosadil dědu Mráze před chudým synem Božím z chléva, dařilo se velmi dobře eliminovat solidární rozměr vánoční svátků. Dny, kdy je nutné myslet na ty, kteří se nemají nejlépe, prostě za minulého režimu neexistovaly. V ideálním zřízení totiž není chudých.

Jedno se však Vánocům za socialismu upřít nedá. Výběr dárků byl tak chudý, že si dospělí i děti navzájem nezáviděli, protože pod stromečkem většinou našli ty samé věci. V elitní společnosti byli lidé, kteří buď dostali balíček ze Západu, nebo měli zručného tatínka a maminku, co se o výrobu dárku postarali svépomocí.

Později se hitem stal Tuzex a kdo měl bony, měl i "bohatou" nadílku. Od šedesátých let se Vánoce i za socialismu začínaly stávat více svátkem konzumu. S tím rozdílem, že nejcennějším dárkem byl nákladní vůz Tatra nebo céčka.

Komunistický konzum

Socialismus nemohl ukázat nedostatky. Všichni se měli dobře a svátky, které jsou spojené s postní dobou, prostě nezapadaly do filozofie komunistických ideálů. V šedesátých letech tajou ledy a s tím se mění hodnota Vánoc. Čím dál tím víc šlo o to se pořádně najíst a pustit si televizi. Pod stromečkem se našel přece jenom alespoň trochu blyštivý dárek.

Na jaké hvězdy Vánoc dodnes s nostalgií lidé vzpomínají? „Kočárek s miminkem, stavebnice Merkur, stolní fotbal, autodráha, model sanitky a jiných autíček, Igráček, mončičák, malá žehlička, šicí stroj a třeba taky pokojíček pro panenky,“ vypočítal pro Čtidoma.cz pan Jiří Karas, ročník narození 1953.

Byly to vlastně svátky?

Vánoce se v různých etapách moderních dějin stávaly zajatcem politických poměrů. Dnešní kapitalistický souboj o zákazníka často proměňuje tu pravou podstatu svátku v materialistickou válku cen o věci, které často ani nikdo nepotřebujeme. Máme však na výběr.

Socialismus potlačoval podstatu Vánoc tím, že je okradl o to nejdůležitější, a tím byla svoboda. Sebezarytější vzpomínka na Igráčka nevybalancuje fakt, že jít na svátky do kostela byla skoro až protistátní činnost. Konzum, na který se dnes tak vehementně nadává, však začal již za socialismu, jen s tím rozdílem, že výběr byl chudý jako Ježíšek v jesličkách.

Zdroj: Česká televize, Český rozhlas

KAM DÁL: Strašlivé podmínky v rumunských sirotčincích: Ceausescův režim dělal z dětí živoucí trosky.