Císař František Josef byl známý slabostí pro ženy. Hlavu mu zamotala i kráska bez původu
Postelí rakousko-uherského panovníka prosvištěla řada žen. Některé milenky a konkubíny jeho života však byly osudové. Mezi nimi Anna Nahowská, která dokázala, že i císař je jenom člověk.
František Josef I. měl slabost pro krásné ženy. Mnohé z těch, kterým se dvořil, mu neodolaly. K jeho svodům nezůstala hluchá ani žena měšťanského původu Anna. Tato paní císaře vskutku milovala, ačkoliv v sobě cítila vnitřní konflikt. „Stokrát jsem si řekla ne! A stejně častokrát ano!“ tvrdila Nahowská.
Anna byla „císařův miláček“
S Nahowskou se císař poprvé setkal na jedné z četných procházek v schönbrunnském zámeckém parku. Jedenáct let jejich milostného poměru je důsledkem faktu, že právě zde přeskočila ta osudná jiskra. A nezůstalo pouze u jiskry a fyzické lásky. Netrvalo dlouho a císař obšťastnil tuto ženu dalším outěžkem. Narodila se jim totiž dcera Helena – maminčin mazánek. „Helena vzpomínala na ranní návštěvy císaře, jenž v Nahowských vile rád snídal,“ píše Franz Herre v knize Císař František Josef I.
Nic netrvá věčně, a tak jednou milostná přízeň panovníka přelétla na jiný květ jako motýl. V roce 1889 nastala v jejich vztahu krize, jejíž příčinu lze hledat v počínajícím poměru císaře a Kateřiny Schrattové. Rodina Nahowských však nepřišla zkrátka. Za mlčení obdržela dar nejen hospodyně v domácnosti Nahowských, „ale také Anna Nahowská byla velkoryse odměněna“, jak uvádí Franz Herre.
Start milostné romance
Vše začalo docela nevinně. „Jednou v neděli jdu s přítelkyní z dětství do Schönbrunnu. Začíná pršet, my se tady nevyznáme, nevíme, jestli jít doprava, nebo doleva. Vidím přicházet nějaké lidi a ptám se jednoho mladého muže na nejbližší cestu do Tivoli, abychom tam počkaly, než přestane pršet. Ve spěchu a nevědomosti jsem oslovila korunního prince. Pospíšil si dáti mi správné poučení,“ vypráví Anna Nahowská ve svých zápiscích.
Císař ji doslova uhranul a začal ji pronásledovat. Ona byla zmatená a nevěděla, co dělat. Nakonec jeho svádění podlehla a bezhlavě se do pohledného muže zamilovala. Jednou Nahowskou zavedl do uzavřené části parku zvané Tyrolská zahrada. „Odvedl mě k jedné lavičce, sedli jsme si a On mě neúnavně obdivoval a líbal, byl stále bouřlivější, začala jsem mít strach být tady s Ním sama a žádala jsem Ho, aby mě zase pustil ven. Těšil mě, že se mi nic nestane, a prosil mě ‚Nechte mě s vámi, jsem tak šťastný!‘“ svěřila se Nahowská. A tak to vlastně všechno začalo. Nahowská císařovu lásku opětovala a smířila se se svým postavením milostnice.
Od ranních idylek po krach vztahu
Císař Nahowskou rád po léta navštěvoval a zvláště krásné byly vzpomínky na ranní kávu a pečivo, které tradičně snídal. Zvláště měl v oblibě „pečivo od dvorního pekaře Stumpfa na hietzingském náměstí nebo bábovku, kterou upekla sama paní Nahowská“, vysvětluje Herre. Idylka však jednou zaznamenala trhliny kvůli náklonnosti k jiné ženě.
Favoritku Nahowskou časem vystřídala nová milenka, dvorní herečka vídeňského Dvorního divadla Kateřina Schrattová. Nahowské tak zůstaly oči pro pláč, ačkoliv nebyla zcela škodná. Odcizení a ztráta přízně s císařem pro ni znamenaly velkou prohru. „Všude se mluví o poměru mezi císařem a tou Schrattovou. Říká se taky, že císař nechybí na žádném představení, ve kterém vystupuje. Jsem celá nesvá, uplyne leden, únor, nadešel už březen a já Ho nevidím. Bylo by hrozné, podlé, kdyby mě po 12 letech odměnil tím, že mě prostě nechá stát bez slůvka rozloučení,“ vyznala se Nahowská.
Jelikož byla Nahowská dobře vychovaná v křesťanském duchu a měla povědomí o morálce a slušnosti, její postavení ji trápilo a snažila se ospravedlnit. Matka jí ale poradila, že je správné být poslušná císaři a že by mu měla vyhovět. Svoji službu císaři pak uchopila jako občanskou povinnost a brala to jako nejvyšší vyznamenání.
Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (F. Herre: Císař František Josef I., A. Nahowski: Anna Nahowská a císař František Josef)
KAM DÁL: Vilém II. a jeho „tajný život“: Zakázaná láska v císařském paláci.
