Císařpán František Josef I. jako Sheldon Cooper: Co měl stařičký mocnář společného s hvězdou Teorie velkého třesku?

Císař František Josef I. byl a dodnes je symbolem starých časů, je to mocnář, kterého si většina z nás vybaví jako první obrázek, když se mluví o starém Rakousku-Uhersku. Pro někoho může být symbolem doby, kterou si rádi idealizujeme, představujeme si ji jako pohádku pro děti. Tehdejší život byl ale mnohem těžší a jednoduché to neměl ani sám nejmocnější muž monarchie. Po celý život se totiž musel potýkat s duševní poruchou, která značně omezovala jeho komunikaci s okolím, což si ale většinou nemusel vůbec uvědomovat. 

Kuchaři se nevyspali a ani strávníci to u dvora císaře pána Františka Josefa I. neměli lehké. Hosté často odcházeli hladoví

Slova ano, emoce ne

O jakou poruchu šlo? Byla to tak zvaná alexithymie, o které asi většina z nás nikdy ani neslyšela. A přitom může přidělat velké problémy. Alexithymií postižený člověk totiž sice dokáže dokonale vnímat slovní sdělení, ale neumí rozlišit emoce, které jsou do sdělení vloženy. Chápe tedy větu, kterou slyší, ale nedokáže se vcítit do jejího emočního sdělení. Proto takoví lidé trvají na přesné formulaci, “slovíčkaří” a také jejich projev je prakticky bez emocí. Co řeknou, to myslí tak, jak jdou slova ve větě po sobě, aniž by byli schopni domyslet, jak mohou na ostatní lidi působit. Nevzpomněli jste si právě na Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku? Pokud ano, trefili jste pověstný hřebík na hlavičku. 

Místo emocí vnímal fyzické problémy

Stejně jako v komunikaci mívají takovíto lidé problémy s vlastními prožitky. O emocích neumí mluvit, vlastně je ani nedokáží odhalit a pojmenovat. Místo toho je můžeme slyšet mluvit o problémech fyzických. Strach je tedy zkrátka třeba žaludeční nebo střevní problém - každý víme, co dokázala způsobit třeba chvíle čekání na písemku nebo zkoušku na vysoké škole. Lidé, trpící alexythymií, ale jen těžko dokáží rozpoznat, že jde vlastně o projev emoce. 

U císaře to musel být velký problém

Pokud takovou poruchou trpěl sám císař a nedokázal se tedy vcítit do cizích a vlastně ani do svých vlastních pocitů, muselo to být pro jeho okolí zvlášť těžké. Také proto vznikaly panovníkovy pře s vládou, vojenskými veliteli a mnoha dalšími lidmi z jeho okolí. Také proto tak úzkostlivě trval na tom, že chce většinu věcí rozhodovat sám. On zkrátka nerozuměl svému okolí a jeho okolí mnohdy nerozumělo jemu. 

Nádherný svět papírů

Právě s alexythymií je spojeno také jeho známé puntičkářství a doslova mánie vyřizování všemožných dokumentů. Právě kvůli úřadování vstával velmi časně ráno a hned po snídani zamířil k psacímu stolu, kde na něj čekalo “papírování”. To mohl být jeho svět. Slova napsaná na papíře, jasná, srozumitelná, vysvětlitelná a obhajitelná. Jednoznačná čísla, údaje, informace. To byl svět, v němž se monarcha pohyboval jako ryba ve vodě. 

Vojenská výchova: týrání, nebo dar z nebes? 

Podíváme-li se na život Františka Josefa I. z této stránky, můžeme usoudit, že pro něj byla přísná vojenská výchova vlastně požehnáním, nikoliv trestem, jak bychom to vnímali u jiných dětí. I když do armády vstoupil už ve svých třinácti letech, dostal se do prostředí, kde emoce nemají mít příliš velké slovo. Jistě i to jej utvrdilo v přesvědčení, že je to to pravé prostředí, právě tady získal svoji celoživotní zálibu v nošení uniformy a právě tento řád musel jeho duši dokonale vyhovovat. Vyjít s takovým panovníkem a naučit se s ním komunikovat bylo pro jeho okolí ale jistě velmi složité. 

Zdroj: Český rohlas, e-psycholog, en.wikipedia

KAM DÁL: Odbornice promluvila o smrtelné nemoci, která může postihnout každého. Příčina je neznámá, první příznaky jsou téměř neškodné