Detektivové od Nejsvětější trojice naposledy. Jsou Živé terče režiséra Hřebejka důstojným rozloučením?
Cyklus Detektivové od Nejsvětější trojice se blíží ke konci. Včera večer byl odvysílán první díl poslední, páté série. A stojí za ním jeden z nejslavnějších českých režisérů současnosti. Jak se díl podařil? Mohou se diváci těšit i na dva zbývající?
Jan Hřebejk režíroval první a třetí díl této pentalogie. A režisérské taktovky se ujal i tentokrát, v sérii závěrečné. Stejně jako předchozí čtyři řady, i pátá byla inspirována tvorbou Michala Sýkory, literárního vědce a jednoho z nejobratnějších autorů detektivek, které v současnosti máme.
Překvapivý Vodník
Zaslouženou pozornost vyvolal nedávno Vodník režiséra Viktora Tauše, který se s Hřebejkem v adaptování Detektivů od Nejsvětější trojice hezky střídá. Čtvrtá část detektivního cyklu přitom poutala pozornost především prvky, jež pro detektivní vyprávění nejsou zrovna typické – experimenty s kamerou, s postprodukcí a dalšími stylistickými hříčkami, jež tak trochu odvádějí pozornost od toho, co je v detektivním pátrání většinou nejdůležitější. To je příběh. A přece se Vodník zařadil mezi skvělé seriály, které jsme v posledních měsících na obrazovkách televizí mohli zhlédnout.
To režisér Jan Hřebejk vsadil v Živých terčích na osvědčené postupy a tradiční techniky vyprávění. Dalším důležitým protikladem, jenž leží mezi Vodníkem a Živými terči, je skutečnost, že ve Vodníkovi vyšetřovala Marie Výrová v podání Kláry Melíškové takřka sama. To v Živých terčích se na scénu vrací celý tým vyšetřovatelů.
Zápletka Živých terčů může leckterému fanouškovi hororů připomenout jeden z filmových pilířů tohoto žánru, snímek Tajemství loňského léta z roku 1997. Partička kamarádů zapříčiní při dopravní nehodě smrt jiných lidí. A po čase na ně čeká zasloužená odplata. Zasloužená alespoň podle toho, kdo se členů této party systematicky zbavuje. Oblíbeným nástrojem vraha je přitom kuše. Nutno podotknout, že schéma, kdy si partička lidí odpykává fatální hříchy mládí, není ani v širším kontextu zrovna originální a v seriálu to není ani nijak originálně rozpracováno.
Jednoznačným a nezpochybnitelným kladem všech řad z cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice jsou herecké výkony. Týká se to samozřejmě v první řadě Kláry Melíškové, která nedávno zaujala i v seriálu Zkáza Dejvického divadla. Tentokrát jí minimálně sekunduje třeba Stanislav Majer, přesvědčivý kolega vyšetřovatel, či Táňa Pauhofová.
Jarchovský v hlavní roli?
Druhým velkým plusem, který zdobí všech pět řad, je skutečnost, že předlohy od Michala Sýkory nabízejí mnoho možností, jak mohou být při adaptaci uchopeny. Scenárista tak má k dispozici mnoho uliček, jak pouze nepřevádět knihu do filmu – taková snaha většinou působí bezradně -, nýbrž udělat z příběhu svébytný film. A Petr Jarchovský, který se scenáristicky postaral o vše, rozhodně odvedl výbornou práci.
První epizoda Živých terčů je za námi, čekají nás dvě další. Nebude se patrně jednat o nejoblíbenější titul z celého cyklu. Za ten lze podle preferencí toho kterého diváka považovat třeba Vodníka. Či – z jiného těsta – Pět mrtvých psů. Přesto lze však říct, že první díl ke zhlédnutí dalších dvou nalákal nepochybně.
Znovu se tak potvrdilo to, co lze v tomto roce opakovat takřka neustále. České seriály jsou na tom v poslední době dobře, ne-li přímo skvěle. Alespoň tuzemské diváky mohou přilákat podobně jako celosvětově úspěšné projekty.
