Dětstvím nás provázely stavebnice Merkur, Seva, Alfa i další. Vzpomínáme na ně dodnes
Každý z nás měl v dětství alespoň jednu stavebnici. Kluci samozřejmě, ale ani holčičky nezůstávaly pozadu. Alespoň kostky, ze kterých se dal postavit domeček pro panenku, stůl a židle pro odpolední pohoštění nebo i něco mnohem většího a krásnějšího. A vzpomínáme na ně dodnes.
Nejznámější naší stavebnicí, která překonala dokonce hranice století i tisíciletí, je bezesporu legendární Merkur. Vyrábět ji začali již v roce 1925 v Polici nad Metují a hlavně mladí pánové si s ní hrají dodnes. Bezesporu nejznámějším “klukem”, který Merkur proslavil po celém světě, byl vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle, který právě ze stavebnice Merkur sestrojil první pokusný přístroj na výrobu této pomůcky, kterou nyní považujeme za samozřejmou.
Merkur pro svět fantazie
Největšího úspěchu a rozvoje se dočkala stavebnice ve třicátých letech minulého století, kdy se základní sady začaly rozšiřovat o nové, umožňující vybudovat téměř celé město. Již před druhou světovou válkou vyšla také sada Merkur elektrus, která, jak název naznačuje, nabízela možnost vyrobit dokonce pohyblivé elektřinou poháněné modely, včetně vláčků.
Přečkal válku i zlom tisíciletí
S novinkami stavebnice Merkur se museli děti i dospělí rozloučit v letech 1940 - 1947, kdy byla výroba zastavena z důvodu válečného nedostatku barevných kovů. Ostatně většina lidí měla v té době zásadnější starosti než shánění nového typu stavebnice. Následně byla výroba obnovena a až do počátku 50. let úspěšně fungovala v podniku pana Vancla. Tomu jeho firmu tehdejší zřízení sebralo v roce 1953, ale výroba pokračovala dále. Merkur se dokonce stal jedním z velmi zajímavých vývozních artiklů socialistického hospodářství. A úspěchy slaví i dnes, ačkoliv po revoluci musel překonat velké nástrahy a problémy.
Zapojit představivost i ruce
Také jste si hráli s Merkurem? Sestavit někdy i velmi složité modely z různých plechových profilů, pospojovat je šroubky a matičkami, na správné místo vložit hřídele, opatřit kolečky… Není to jednoduché, ale právě taková stavebníce rozvíjí nejen dětskou představivost, ale i šikovnost a znalosti.
Plastová Alfa
O poznání jednodušší práce již byla se stavebnicí Alfa, vyrobenou z poměrně měkkého plastu. Jednotlivé dílky se spojovaly pomocí “trnů” vybíhajících z každého ze stavebních dílků. I s její pomocí jsme mohli vyrobit jednoduchá vozítka, ale i zvířátka, stavby a další modely podle vlastní fantazie.
Pro milovníky elektřiny
Pro ty, kteří již od dětství milovali elektřinu a její principy, se dala koupit i stavebnice Elektro pionir. Podle vzpomínek těch, kteří po ní často toužili, to ale rozhodně nebylo tak jednoduché. A tak rodiče, kteří ji sehnali, měli u svých dětí jistě velké plus.
Mozaiky měly rády i holčičky
Holčičky jistě raději využily některé z mozaikových stavebnic, které dovolovaly na desce tvořit nejrůznější obrazce, skládat květniny, zvířata (většinou s určitou dávkou fantazie - ale právě ta k hraní přece neodmyslitelně patří) i celé krajinky.
Stavebnice do školy - škola hrou?
Plastová stavebnice Mosaic (ano, s takto zahraničním názvem) se dokonce snažila i o výuku. Na jednotlivých dílcích byla čísla a základní matematické znaky a děti si tak mohly místo pejska nebo autíčka sestavit matematický příklad. Ne, že by to nebylo výchovné, ale těžko si představit, že by se taková stavebnice těšila zvláštní oblibě. O to více ji ale milovaly učitelky prvňáčků, jimž rodiče tuto pomůcku do školy často museli kupovat. A potom ano, škola mohla být trochu i hrou…
Porevoluční Cheva
Počátkem devadesátých let se začala prodávat také stavebnice Cheva, již plastová stavebnice, která byla svým principem velmi podobná dodnes tolik oblíbenému Legu. Z kostiček bylo (a stále je) možné postavit poměrně pevné modely. Chevu koupíme i nyní, i když je pravdou, že v počátku jejího prodeje to měla oproti dnešku na trhu mnohem jednodušší.
Také jste si hráli s některou z těchto stavebnic? Nebo jsme měli docela jinou?
