Dvě letadla vrazila do Smědavské hory. Údolí v Jizerských horách se stalo smrtelnou pastí
Celkem dvanáct letadel odletělo 22. 4. 1992 z francouzského Lyonu do německého Erfurtu. Odtud pak následující den vzlétla – šest do Běloruska, tři do Rumunska a tři do polských Katovic – s dodávkami léků pro pacienty, léčené na následky výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Na palubě každého letadla byl pilot a novinář nebo lékař, který měl za úkol koordinovat předávání léků. Dvě posádky do cíle nikdy nedoletěly.
Počasí nebylo příznivé. Na trase bylo zataženo a ráno odstartoval jen jeden stroj, který byl přístrojově vybaven pro lety podle přístrojů (IFR). Ostatní čekaly, až se frontální systém znemožňující bezpečné provedení letu posune. Dle deníku přišlo rozhodnutí letět až odpoledne. Počasí stále ještě nebylo ideální, ale nějaká naděje, že by letouny do cíle doletěly, byla, i když za horších podmínek.
Vedoucí pilot skupiny neměl dost času na přípravu letu
Poslední skupina se na cestu vydala krátce po jedné hodině odpoledne. Tvořily ji dva letouny Piper a jedna Cessna. Vedoucí skupiny měl být letoun, který byl vybaven systémem GPS. Až na dráze však pilot zjistil, že jeho GPS navigace je nefunkční. Domluvil se proto, že skupinu povede jiný letoun ze skupiny, který sice nebyl tímto přístrojem vybaven, ale jeho pilot byl z trojice pilotů nejzkušenější.
To, že původně neměl být velitelem skupiny, vedlo zřejmě k tomu, že se na navigační let za podmínek viditelnosti země (VFR) nedostatečně připravil. Ostatně pokud by se připravil, věděl by například, že meteorologická stanice v Liberci „dávala“ pouze dohlednost 4 km, výška oblačnosti byla 500 metrů, bylo zcela zataženo stratokumuly. Jizerské hory tak nebyly bezpečným místem pro let VFR.
Posádky vlétly do údolí, které bylo obklopeno vysokými kopci
Jak se dočítáme na stránkách leteckabadatelna.cz, během letu se meteorologické podmínky začaly prudce zhoršovat. V určité fázi se letouny ocitly v mracích a nebylo možné dále spolehlivě navigovat. Za této situace vedoucí pilot ztratil orientaci a skupina se odklonila od plánované trasy a začala bloudit. Piloti se sice pokusili obnovit povědomí o poloze, ale v podstatě byli bez šance. Ani provedení 360stupňové zatáčky jim nepomohlo.
Skupina se sice dokázala i za těchto podmínek držet ve formaci, ale netušila, že již vlétla do údolí Bílého potoka a dostala se do uzavřeného prostoru, kde okolní kopce ze severu, jihu i východu mají nadmořskou výšku větší než tisíc metrů. Letouny však manévrovaly ve výšce sto metrů nad zemí.
První letoun to zvládl, dva další ne
Vedoucí skupiny se rozhodl v dané situaci pro jediné možné řešení. Vystoupat nad oblačnost a za pomoci pozemních stanic obnovit povědomí o poloze a za jejich pomoci odletět na náhradní Letiště Drážďany. Pozemní dispečeři mají totiž prostředky k tomu, aby odhalili polohu letadel a pomocí „vektorování“ je navedli na správné místo, aniž by piloti museli obnovit vizuální kontakt se zemí.
Toto rozhodnutí přišlo příliš pozdě. Zatímco první letoun, možná aniž by to tušil, bezpečně přeletěl okolní kopce, dvě další posádky už takové štěstí neměly. Jak se dočítáme na goryizerskie.pl, dva mladí piloti s dvěma žurnalisty narazili do Smědavské hory jen 250 metrů od sebe a vlastně ve stejný čas. Sedačky všech čtyř se vytrhly i s těly a skončily mimo trosky. Smrt nastala okamžitě.
Pátrání bylo dlouho neúspěšné
Pilot prvního letounu nakonec musel stoupat až do hladiny 100 a v podmínkách námrazy byl přece jen doveden na Letiště Drážďany, kde bezpečně přistál. Zbylá dvě letadla se však již neozvala a českou stranou byla na žádost té německé zahájena pátrací akce. Bylo jasné, že došlo k letecké nehodě. Jeden z letounů měl aktivní nouzový maják COSPAS/SARSAT, který předává automaticky údaje o své poloze v případě nehody.
Počasí však bylo natolik špatné, že ani policejní vrtulník nemohl i přes tyto údaje havarované letouny najít. Vedle špatné viditelnosti jej také námraza donutila pátrání přerušit. Až druhý den ráno v 7:40 spatřil trosky pilot armádního vrtulníku MI-2. Trosky však na první pohled ukázaly, že naděje na přežití pilotů je mizivá.
Vyšetřování konstatovalo, že let neměl být toho dne vůbec proveden
Vyšetřování nehody se ujala Státní letecká inspekce se sídlem v Praze. Z jejích závěrů je možné vyčíst, že navigační příprava na let podle nalezených materiálů neodpovídala potřebám letu. Nebyl nalezen navigační záznam a navigační příprava v mapě přeživšího pilota byla nedostatečná. Zpráva také konstatuje, že počasí bylo v dané oblasti nevyhovující. Letadla vzlétla příliš brzy po přechodu okluzní fronty. Let tedy vůbec neměl být zahájen. Zpráva také konstatuje, že skupina se měla za zhoršujících se podmínek včas vrátit, nebo pokračovat na náhradní letiště, rozhodnutí o rázné změně letové hladiny přišlo příliš pozdě.
Zdroj: autorský článek
KAN DÁL: Letadlo se rozpadlo na kusy. Letuška pád přežila
