Fašismus vznikl přesně ze stejného podhoubí, z jakého těží Babiš. Čeká nás pochod jeho příznivců na Prahu?
Andrej Babiš své odpůrce označil za nacisty a fašisty. Podívejme se tedy, jak to vlastně s tím fašismem v Itálii bylo. Možná máme ještě čas se poučit z historie a vyhnout se mnoha problémům.
Když se Mussolini rozhodl uchvátit moc v Itálii, potřeboval k tomu dvě zásadní věci – naprosto disciplinované stoupence, kteří se za něj byli ochotní rvát, a noviny, kterými by ovlivňoval veřejné mínění. Tady má Andrej Babiš evidentně splněno.
Aby se fašismu začalo dařit, musely nastat i další okolnosti. V poválečné Itálii to byla především obrovská inflace, lidé chudli doslova ze dne na den, ceny letěly vzhůru, země se také vyrovnávala s dozvuky obří epidemie španělské chřipky, která devastovala celou Evropu. Právě mizerné ekonomické vyhlídky hnaly do náruče Mussoliniho fašistů stále nové davy příznivců. Mussolini je díky svým novinám přesvědčoval, že na vině všech problémů jsou socialisté, které si stanovil jako svého hlavního politického soupeře. To je mimochodem také další zásadní bod pro vznik fašismu – musí existovat politický směr, jehož představitelé mohou za všechno, a je třeba je porazit jakýmikoliv prostředky.
V hlavní roli nečinná policie
Aby mohl Mussolini dosáhnout svých cílů, musel mít také lidi v ozbrojených složkách státu. Tehdy šlo především o policii. Ta měla totiž měla jeden důležitý úkol - umetat cestičku agresivním fašistům ve chvílích, kdy došlo ke konfliktu se socialisty. Potyčky a bitky ve městech byly stále častější a pro Mussoliniho bylo zásadní, aby policie nijak nezasahovala nebo aby dokonce zasahovala na straně fašistů. Oboje se ve velké míře dělo. Právě tento moment byl naprosto zásadní pro celý další vývoj. Pokud by policie zatkla všechny radikálně naladěné fašisty a zavřela je do vězení, zřejmě by se celý Mussoliniho plán zhroutil. Policie ale místo toho zatýkala napadené socialisty a fašisty nechávala být.
Mussolini vyloženě stál o vyvolávání potyček, chtěl, aby ve městech vládl chaos, vše zhoršovala nečinnost policie. Vláda byla slabá, zaměstnaná jinými problémy než potyčkami mezi fašisty a socialisty. Veřejnost ale byla rozdělená, planuly vášně, celá Itálie vřela vnitřním konfliktem.
Jedině silný vůdce zajistí pořádek
Mussolini po celou dobu přesvědčoval lidi, že jedině on je schopen vyvést zemi z marasmu. Prezentoval se jako silný vůdce, jediný, který je schopen zajistit pořádek a přivést zemi k rozkvětu. Vše pak vyvrcholilo pochodem na Řím. Při něm 30 tisíc černokošiláčů se zbraněmi bez odporu obsadili hlavní město Itálie. Král se bál občanské války a nevyslal proti pochodujícím fašistům vojsko, což byl rozhodující okamžik. Tehdy ještě šlo nástupu fašismu zabránit. Jenže místo toho byl Mussolini následně pověřen sestavením vlády, čímž bylo vítězství fašismu v Itálii zpečetěno. Z Mussoliniho se stal Duce, tedy italsky Vůdce.
Každá historická paralela je do značné míry nepřesná, ale nelze přehlédnout, že tehdejší a dnešní doba mají až překvapivě mnoho společného. Rozdělená společnost, vybičované emoce, špatná ekonomická situace, dozvuky pandemie, do toho přichází jediný silný vůdce obklopen svými davy věrných ovládající velkou část mediální scény, jednostranně zasahující policie … Máme tu všechno rozehráno přesně tak jako v Itálii v roce 1922. Čeká nás snad pochod Babišových příznivců na Prahu?
Zdroj: historyonthisday.com
KAM DÁL: Jak to je doopravdy s údajným ukrajinským fašismem?
