Filmová série Božena se může už jenom zkazit. Ambiciózní portrét slavné spisovatelky odhaluje neznámá témata
Začátek roku odstartovala Česká televize ambiciózním projektem Božena. Ve čtyřech epizodách se pokouší zmapovat život slavné české spisovatelky Boženy Němcové včetně témat, která se zrovna neučí ve škole. Nákladný projekt České televize čeká druhé dějství, ale už teď lze vyčíst, jestli autoři vykročili správnou cestou.
Jedna z funkcí veřejnoprávní televize je tvořit velké, nákladné a ambiciózní projekty, které mají společnost v kvalitní formě vzdělávat a rozšiřovat obzory. Zcela logicky se tak v hrané tvorbě Česká televize snaží zpracovat osudy významných osobností naší politiky a kultury.
Národní poklady tak dostávají novou tvář, či střípky společné historie dostávají nové interpretace, které často budí rozpaky, kritiku, nebo naopak pochvalné přijetí. Ať už to byla velkolepá série o Marii Terezii, nebo výpravné a formou odvážné milníky historie 20. století v cyklu České století. Leden 2021 však patří Boženě Němcové. Jak dopadla první epizoda a co lze očekávat od dalších dílů?
Nadstandard, který potřebujeme
Z první epizody nelze hodnotit filmový cyklus Božena jako celek, ale lze z něj vydedukovat úroveň výpravy, zpracování, hereckých výkonů a způsobu vyprávění. Ve všech zmíněných komponentech je na první pohled jasné, že jde o opravdu ambiciózní projekt. Česká televize na výrobě rozhodně nešetřila, a tak jsou kostýmy, výprava a kulisy na nadstandardní úrovni. Nutno dodat, že cokoliv jiného by bylo v tomto kontextu bolavou ránou do oka.
Pokud by se totiž na Boženě šetřilo, divák by to poznal. Dobře vybudované dobové prostředí, s autentickými lokacemi, kvalitními kostýmy funguje jako důstojné podhoubí do vyprávění příběhu a scéna je tak připravená na další hlediska, jakými je estetické zpracování a herecké výkony.
Nekonfliktní výběr hlavní role
Příběh Boženy Němcové vidíme v několika podstatných a formujících životních etapách, které zastřešují dlouhou časovou linku. Mladší podobu spisovatelky tak ztvárňuje Anna Kameníková a pokročilejší věk zase Aňa Geislerová. Autoři tak nevyužili příležitost podrobit mladou herečku maskérskému umění, ve kterém by stárla jedna a ta samá tvář. Byť této cestě nelze moc vytýkat, určitě by stálo za úvahu vyzkoušet logicky složitější způsob stárnutí hlavní herečky.
Tímto přístupem se tak nabízí téma, jestli jsou si obě herečky svými výkony a vzhledem podobné. Tento problém díky umírněnému herectví nevzniká, a tak je přechod relativně plynulý. Divák však tuto hru přijímá automaticky již od začátku. To se však neděje v případě jejího manžela, kterého ztvárňuje ve velmi dobrém hereckém výkonu Jan Hájek.
Tím se dostáváme také k přístupu vyprávění a hlavní myšlence, která je z první epizody čitelná. Božena Němcová se před kamerou nestává živým pomníkem, ale autoři se snažili poodkrýt i její osobní život, který ji bezesporu zásadně formoval a odrážel se do tvorby slavné české spisovatelky.
Bouřlivý muž je zároveň velmi silnou figurou, která si ve vyprávění bere hodně prostoru. Tím se získává prostor také pro další důležitý rozměr a odkaz Boženy Němcové v kontextu naší historie. Od prvních momentů je totiž kladen důraz na feministickou tematiku. Emancipovaný rozměr jejího přístupu ke konzervativním hodnotám tak naráží právě v konfliktech s manželem a celou společností.
Hlavně nezkazit
Byť už jsou všechny díly sestříhané a připravené do televizního programu, vychází z prvního dílu důležité poselství. Je třeba už nic nezkazit. Filmová série Božena totiž v první epizodě nastavila laťku relativně vysoko a byla by škoda, pokud by se nezadařilo ji ještě o nějaký ten stupínek zvednout vzhůru. Vše je pro tento postup připraveno a cokoliv jiného by mohlo být zklamáním. Je však jasné, že tvorba takto monumentálního díla není snadným úkolem.
Zároveň se nejedná o žádnou originální a odvážnou formu, která by měla šokovat či něčím zásadním překvapovat. Zdá se, že filmová Božena stojí na pevných základech poctivé dramaturgie a nehodlá vykročit do neznámých vod vyprávění a interpretací svého osudu. Herecké výkony tento přístup schopně ilustrují, ale pro náročnějšího diváka vyvstane otázka, jestli by to vlastně nešlo celé udělat s o něco větší odvahou.
V tomto případě však není vina na straně autorů, ale spíše u diváka, který by nějaký autorštější rukopis práce pravděpodobně neocenil a spíš by se strhla vlna tvrdé kritiky. Tak třeba příště…
KAM DÁL: Unikát, který nenajdete jinde na světě. Kubistická Praha se vymyká běžným a zavedeným stylům architektury