Finský neuropsycholog nastínil budoucnost. Jeho vize je plná ekoteroristů a aktivistů
Úchvatné. Ohromující. Vzrušující, nápaditý, vyzrálý… Takto byl podle české obálky označován román finského spisovatele a neuropsychologa Jussiho Valtonena Oni nevědí, co činí. Do češtiny jej přeložil Michal Švec. Jsou superlativy na místě?
Je zajímavé, že kniha Oni nevědí, co činí vplula na pulty českých knihkupectví takřka ve stejnou dobu, kdy byl cenou Magnesia Litera za nejlepší prózu roku vyznamenán Josef Pánek se svou novelou Láska v době globálních klimatických změn. Pánek totiž vedle toho, že je minimálně od letošního roku uznávaným prozaikem, je vědcem. Zabývá se výpočetní molekulární genetikou, která má k literatuře přece jenom daleko. Podobně jako neuropsychologie, jíž se zabývá Jussi Valtonen.
Ještě jedna paralela se nabízí. Román Jussiho Valtonena Oni nevědí, co činí se těšil ve Finsku ohromné (s přihlédnutím k českému literárnímu trhu až nereálné) pozornosti. Prodalo se ho přes sto tisíc výtisků. Poté se kniha rozletěla do světa. Podobně tomu bylo i s (minimálně komerčně) nejúspěšnějším skandinávským "literárním projektem", hexalogií Karla Oveho Knausgårda nazvanou Můj boj (recenzi třetího dílu si přečtěte zde). Klube se nám v literatuře nový fenomén? Nebo dokonce hned dva? Těžko soudit, každopádně jsou tyto paralely hodné pozornosti.
Z minulosti do budoucnosti
Co však soudit lze, je mohutný, téměř pětisetstránkový opus Oni nevědí, co činí, jejž v překladu Michala Švece vydalo nakladatelství Leda. Děj románu se táhne od roku 1994 až do brzké budoucnosti a podobně rozevláté je jeho geografické uchycení – zčásti se odehrává ve Finsku, zčásti ve Spojených státech. Úspěšný neurovědec a univerzitní pedagog Joe Chayefski žije poměrně spokojeně. Poté, co se mu ve Finsku rozsype slibně startující kariéra a manželství, z nějž vzešel syn Samuel, se Joe odstěhuje zpátky do Států a i přes počáteční rozpaky se mu nakonec podaří naskočit zpět do sedla vyčerpávajících univerzitních a vědeckých povinností.
S novou manželkou vychovává dvě dcery. Vše se začne hroutit ve chvíli, kdy se Joe stane terčem aktivistů a následně i ekoteroristů, podle nichž v rámci své práce týrá zvířata. Vše vygraduje ve chvíli, kdy je Joe se svou rodinou fyzicky ohrožený a kdy se s pomocí pátrací agentury dozví, že mezi ekoteroristy by mohl být jeho syn z prvního manželství. Joeova starší dcera nadto dostane jakožto jedna z nejpopulárnějších dívek ve škole nabídku, která se neodmítá. V rámci té nabídne své tělo de facto jako plochu pro product placement. Odměnou jí jsou značkové kabelky a džíny, ale i nový supertelefon iAm, který je ovládán neuronovými sítěmi uživatele.
Mezi Finskem a Amerikou
Byť může podobně vylíčená vize vyznít trochu schematicky, kniha Oni nevědí, co činí získává kladné body především způsobem ze všech nejlepším – je literaturou. Postavy jsou výborně psychologicky vykreslené, Valtonen ladně střídá realistické postupy s těmi postmoderními a jeho opus přitáhne i toho, komu je budoucnost ukradená nebo o ní ví svoje. Rovněž Valtonenova znalost reálií ze stránek románu Oni nevědí, co činí až čiší – ať už se jedná o univerzitní prostřední, o detailní a terminologicky sugestivní nastínění toho, jak nám to v hlavě pracuje, či o přechody mezi finským a americkým způsobem života.
Po dočtení podobných knih se nabízí otázka, nakolik mohou být taková díla relevantní jakožto varování pro budoucí generace – v dobách, kdy je pozice literatury, žel bohu, taková, jaká je. Jedno je však jisté – jakožto román je Valtonenovo oceňované dílo nadmíru podařený.
