Fotbal s příchutí politiky. Jak Mussolini zabránil Čechoslovákům, aby vyhráli mistrovství světa
Ve finále mistrovství světa v Itálii si to rozdali Čechoslováci s domácími Italy. Náš tým se jevil herně lépe, a tak šel Benito Mussolini osobně navštívit o poločasu rozhodčího, kterého podplatil, aby Čechoslováky, kteří byli lepším týmem, hrubě „zařízl“. V roce 1934 se dostali Čechoslováci poprvé do finále mistrovství světa, zopakovali to ještě v roce 1962 v Chile.
Na hřišti nerozhodovali fotbalisté, ale Mussolini, sen se rozplynul. Do Itálie tehdy jela zlatá československá generace v čele se skvělým brankářem Františkem Pláničkou, o něhož na začátku třicátých let projevil zájem slavný Arsenal FC. V mančaftu nechyběl ani kanonýr Oldřich Nejedlý, Antonín Puč či Jiří Sobotka. Mimochodem právě Nejedlý se stal nejlepším střelcem turnaje s pěti brankami.
Hoši v naději
Čechoslováci si v Itálii, kde již dvanáct let pevnou rukou vládl Benito Mussolini, věřili na velký výsledek. Podle toho také vypadal vývoj šampionátu. Naše barvy si ve čtvrtfinále poradily se Švýcarskem 3:2, v semifinále pak s Německem, které zdolaly 3:1, a Nejedlý si připsal jediný hattrick na turnaji. Mělo přijít vyvrcholení mistrovství světa s domácí Itálií. Stejně jako byly pro Adolfa Hitlera olympijské hry v Berlíně v roce 1936 věcí nejen sportovní, ale také politické cti, to samé platilo i o dva roky dříve pro italského diktátora. Ten si nemohl dovolit, aby domácí fotbalisté prohráli s nadšeně hrajícími Čechoslováky.
Dne 10. června 1934 se hrál poslední finálový zápas a tehdejší fotbaloví odborníci předpovídali, že právě Čechoslováci si vzhledem k předvedeným výkonům a vynikajícím individualitám odvezou poprvé pohár pro vítěze. Stadion v Římě byl doslova napěchovaný, finále si nechtělo nechat ujít kolem 55 tisíc diváků. A také panovalo úmorné vedro, kdy se teplota šplhala až ke 40 stupňům. I přesto Čechoslováci předváděli výborný výkon a svého soupeře dokázali zatlačit.
Mussoliniho „domluva“ penězi
I když se o poločasu hrálo bez branek, Mussolini usoudil, že pokud československý tým udrží výkon, jímž se prezentoval, mohou Italové prohrát. Tomu chtěl za každou cenu zabránit. O poločasu přišel osobně za mladým švédským sudím Ivanem Eklindem, aby mu „domluvil“, co je třeba. Nejpravděpodobnějším scénářem je, že jej přímo v kabině podplatil, aby 28letý rozhodčí pískal proti Čechoslovákům.
Ve druhém poločasu se tak ráz hry kvůli Mussoliniho „návštěvě“ dramaticky změnil. Skóre otevřel v 71. minutě Puč a československý mančaft měl nakročeno k titulu. Nicméně Eklind záměrně ignoroval i ty nejtvrdší fauly Italů, například na Puče. Ten se stal obětí drsného nedovoleného zákroku, po kterém mu museli podávat čpavek, aby se vůbec zmátořil. Následovaly další hrubé fauly na československé hráče, které Eklind nepochopitelně nepískal, i když si o to přímo říkaly.
Fauly, které nikdo neviděl
Italský hráč Raimundo Orsi využil situace, kdy byl československý tým děním na hřišti rozhozen, a v 81. minutě srovnal. „Připískávání“ Italům však pokračovalo dál a vyvrcholilo v prodloužení v 95. minutě, kdy utkání rozhodl Angelo Schiavio. Itálie tak slavila svůj první triumf na mistrovství světa, nicméně už nikdo jí neodpáře, že se tak stalo kvůli zákulisnímu zásahu Mussoliniho.
Čechoslováci byli po skončení zápasu skleslí a rozčarovaní tím, co se na stadionu dělo. Naopak italský diktátor zářil a sportovní vítezství mohl prodat i politicky. Finále mělo ještě následnou dohru. Mezinárodní federace pro fotbalovou statistiku a historii navrhla Mezinárodní federaci fotbalových asociací (FIFA), aby byl Itálii odebrán titul za průběh zápasu a jeho jasné ovlivnění švédským rozhodčím ve prospěch domácích. Nicméně se tak nakonec nestalo a Italům titul, který obhájili i na mistrovství světa v roce 1938, zůstal.
Čechoslováci se přes velké zklamání ukázali ve fašistické Itálii ve skvělém světle. A jména jako Plánička, Nejedlý nebo Puč se v mezinárodním prostředí skloňovala ve všech pádech. Předpovědi se naplnily a naši hráči se i nadále uplatňovali ve velkých soutěžích.
Zdroj: autor a fifa.com
KAM DÁL: Rozhodčí ve fotbale může udělit bílou kartu. Jako první po ní volal Platini.
