Frank Lentini: Měl dvoje genitálie, tři nohy, čtyři chodidla a na nich šestnáct prstů

Frankova rodina byla opravdu početná. On sám se narodil v roce 1889 jako páté dítě svých rodičů, ale tím to rozhodně nekončilo. Po něm se narodilo ještě dalších sedm dětí. Kromě Franka šlo o samé zdravé potomky manželů Lentiniových. Přes to všechno byl po prvotním šoku zvláštní chlapec svými sourozenci i rodiči přijímán jako kterýkoliv jiný člen rodiny, ačkoliv první měsíce strávil v péči své tety, když se rodiče zpočátku nedokázali vyrovnat s jeho postižením. Jak se vlastně stalo, že se Frank od ostatních tak odlišoval? 

Dva chlapci s jedním tělem

Původně měl mít chlapec dvojče, které se začalo vyvíjet společně s ním. Pak se ale stalo to, co se stát nemělo. Narodilo se jedno dítě s parazitickým dvojčetem, přirostlým k jeho tělu v páteři. Šlo jen o pánevní kost, genitálie a jednu nohu, které z kolene vyčnívalo ještě malé chodidlo. Pohled na takového novorozence musel jeho rodiče i všechny kolem jistě vyděsit. Frank se se svým postižením ale naučil žít a později se s ním vyrovnal až do té míry, že dobře chápal, jaké štěstí v životě vlastně měl. Jsou lidé, kteří se potýkají s mnohem horšími problémy, jak si sám uvědomoval. A on měl nohu navíc, kterou mohl při plavání kormidlovat. „To nikdo jiný nemá,“ smál se.

Krize v šesti letech

Jako malé dítě neměl žádné větší problémy, rodina se o něj starala a jeho třetí noha dosahovala až k zemi, takže na ni mohl i došlápnout. V šesti letech se ale růst parazitického dvojčete zastavil a ve vývoji pokračovalo jen samotné Frankovo tělo. Třetí noha se tedy oproti tělu stále zkracovala. V té době se také dostal do věku, kdy si chtěl venku hrát se svými vrstevníky a poprvé se naplno setkal s opovržlivými pohledy. Jen těžko se v tomto věku se svojí odlišností vyrovnával. Ale pak přišel okamžik, který všechno změnil. 

Osudový okamžik

Při jedné návštěvě ústavu pro postižené děti si naplno uvědomil, že jeho třetí noha pro něj vlastně není žádnou vážnou překážkou. „Uviděl jsem řadu nevidomých dětí a dětí, které byly těžce zmrzačené a jinak týrané osudem. A tam jsem si uvědomil, že můj úděl nakonec není tak špatný. I když jsem byl dítě, dokázal jsem ocenit skutečnost, že jsem byl obdařen všemi běžnými schopnostmi a smysly. Mohl jsem slyšet, mluvit, rozumět, oceňovat a užívat si krásy života,“ popsal tuto chvíli později ve svém životopisu. „Já uměl číst – oni ne. Mohl jsem mluvit se svými přáteli, ale někteří z nich nemohli, protože byli hloupí. Mohl jsem poslouchat hudbu, zatímco někteří z nich nemohli, protože byli hluší. Měl jsem své duševní schopnosti a začal jsem se těšit na své vzdělání, ale někteří z nich nemohli, protože postiženi mentálně,“ zavzpomínal dále a svoji úvahu ukončil tím, že návštěva v oné instituci, i když nepříjemná kvůli bídě, kterou viděl, byla tím nejlepším, co jej mohlo potkat. „Od té doby jsem si nikdy nestěžoval. Myslím, že život je krásný a baví mě ho žít.“

Škola měla přednost před cirkusem

Otec trval na tom, aby Frank dostal dobré vzdělání. I když od malička, jak to tehdy chodilo, vystupoval jako kuriozita v cirkuse, škola měla vždy přednost. Později se rodina přestěhovala do Ameriky a také tam objížděl třínohý mladý muž mnohá města s cirkusem Ringling Brothers, ale vystupoval i pro slavný podnik Barnum a Bailey. Když se ho novináři ptali, jak si kupuje na svoje podivné nohy boty, odvětil jednoduše se sobě vlastním humorem: „Koupím si zkrátka dva páry a přebytečnou botu dám příteli, který při neštěstí o jednu nohu přišel. Mám tak boty – a ještě udělám dobrý skutek,“ uvádí ve svém životopisu.

Dvě manželky a čtyři zdravé děti

Frankovo postižení mu zjevně nebránilo v běžném životě. Vždyť se v roce 1907, tedy ve svých osmnácti letech, oženil s o tři roky mladší dívkou. Z jejich manželství se narodily čtyři zdravé děti, ale po celých osmadvaceti letech jejich manželství skončilo rozvodem. Frank si našel další partnerku, se níž žil až do konce života, který jej potkal v sedmasedmdesáti letech, kdy nezvládl boj s onemocněním plic. 

Zdroj: en.wikipedia, missioncreep, youtube

KAM DÁL: Jan Werich a jeho vztah ke komunistům: Podpis Anticharty chtěl odvolat, ale Štrougal na něj poslal Miloše Kopeckého.