Historie obuvi je historií utrpení. Noha Marie Antoinetty by odpovídala velikosti 33
Po staletí se v Číně nebo v Evropě bandážovaly nohy, aby bylo možno vklouznout do módních střevíců a společensky se odlišit. Dnes už sice obuv nabízí mnoho pohodlí, ale vzhled ještě stále vítězí. V Muzeu dekorativního umění v Paříži osvětluje výstava o historii obouvání vztah těla k obuvi, kdy módní diktát vnucuje idealizovanou formu přirozené anatomii.
Například střevíce, které nosila v roce 1792 francouzská královna a manželka Ludvíka XVI. Marie Antoinetta, by svou velikostí odpovídaly dnešnímu číslu 33, uvádí historik zabývající se módou a kurátor výstavy Denis Bruna. Další obuv aristokratů a bohatých měšťanů z 18. a 19. století je jen sotva o něco větší. A to ještě neměli boty DUX, které by jejich nohy "chránily".
Jak bylo možné, že se nohy dospělých lidí vešly do střevíců tak malých? Je to proto, že vyšší třídy nechodily. Zůstávaly doma. "Brodit se kalužemi, bahnem a odpadky bylo vyhrazeno lidu s jeho velkýma nohama," říká kurátor Bruna.
V dětství záměrně menší boty
Příručka podologie z roku 1802 radí, abyste si prsty u nohou obvazovali, pokud chcete dosáhnout pěkných nohou. Generace narozené začátkem 20. století měly malou nohu proto, že v dětství nosily obuv o jedno nebo dvě čísla menší.
Kult malé nohy pochází z Číny, kde se od 11. století ohýbal palec směrem k chodidlu již pětiletým dívkám. "Často se také lámaly kosti, aby bylo možno zdůraznit zakřivení nohy. Ideální bylo dosáhnout v dospělém věku nanejvýše dnešní velikosti 26 a nohy v podobě lotosového poupěte," říká Bruna.
"Dívky přičítaly zásluhu na dobrém sňatku právě své malé nožce a toto lotosové poupě, dokonce i při sexuálních hrátkách, jak to ukazuje jeden obraz, bylo erotickým objektem, který muži velmi vyhledávali," vysvětluje Bruna.
Vysoké kozačky pro vykřičené domy
Tímto tématem se zabývá oddělení zasvěcené fetišismu, kde je možno spatřit vysoké kozačky se šněrováním, které vzrušovaly klienty vykřičených domů. Teprve ve druhé polovině 20. století se začalo přihlížet k tomu, aby bota byla pohodlná.
Na červencové přehlídce módního domu Dior byl podpatek v tvorbě italské feministické návrhářky Marie Grazie Chiuriové téměř zakázán. Chiuriová předvedla střevíce s podpatkem směrujícím spíše dolů. Podle ní je z antropologického hlediska podpatek soudobým vývojem čínské tradice lotosových nohou.
Na jedněch šatech bylo vyšito "Are clothes modern?" (Jsou šaty moderní?). Tak zní název knihy slavného česko-amerického architekta a návrháře Bernarda Rudofského, která kolekci inspirovala. Rudofsky ve své knize z roku 1947 zdůrazňoval, že modelujeme své nohy, aby odpovídaly vžitému ideálu.
Výstavu v lodičkách
Aby si návštěvník výstavu vychutnal, má možnost vklouznout do lodiček se závratně vysokým podpatkem a pokusit se s pomocí hůlek o chůzi. Jinde je zase možno zhlédnout střevíce v kultovních scénách z filmů, včetně legendárních lodiček Marilyn Monroeové nebo Jeanne Moreauové.
Dnes při výběru obuvi převažuje hledisko pohodlí, ale volbu stále ještě ovlivňují kulturní tradice. "Jsou dívky, které se ptají, proč už se nevyrábějí dvanácticentimetrové podpatky," tvrdí tvůrce luxusní obuvi pro ženy Pierre Hardy. "Podle mě už nikdo nechce na dvanácticentimetrových podpatcích chodit, ale některé dívky to zbožňují. To se mi zdá naprosto paradoxní, až neskutečné," dodává.
