Historie stomatologie: Zubaři minulosti, aneb když místo lékaře úřadoval kovář
Bolest zubů jednou za čas potrápí každého z nás. Už od dětství má mnoho lidí obrovský strach z návštěvy zubního lékaře. Stačí se však podívat do minulosti a v křesle vašeho stomatologa se budete cítit jako na obláčku.
Kdyby měli lidé v minulosti věšteckou kouli a zahlédli by zubní ordinaci, nevěřili by vlastním očím. Pohodlné křeslo, několik sofistikovaných nástrojů a hlavně možnost umrtvit problematické místečko ve vašich ústech. Ani dnes není návštěva zubaře nejoblíbenější činností, ale při rekapitulaci poměrů ve vzdálené, ale i blízké minulosti se vám určitě uleví.
Hluboko v minulosti
Úplně první zmínku o zubařském zákroku, který dle archeologického nálezu lze pokládat za opravdu “profesionální”, byl nalezen v Pakistánu a je starý neuvěřitelných 9 tisíc let.
Tehdy se někdo velmi odvážný pustil do vrtání zubu. Pravěký zubař celý zákrok provedl pomocí primitivní pazourkové vrtačky, kterou roztočil malým lukem. Tento jistě velmi bolestivý zákrok je charakteristický pro celé dlouhé období tehdejšího opatrného, ale o to radikálního způsobu léčby.
Krom toho se údajně obyčejný kaz stal skoro až mýtickým symbolem. Ve starověku ho lidé pokládali za zubního červa. Tento nevědecký přístup byl ve společnosti přiživován až do 18. století.
Zubař tak byl v průběhu dějin mastičkář, ale také zaříkavač, protože obyčejný kaz byl zdrojem děsivých pověr. Prokletí zubního kazu se tímto způsobem řešilo v Mezopotámii a Egyptě.
Byť by měl člověk tendenci podcenit zubařské praktiky minulosti, už staří Etruskové na konci 8. století př. n. l. využívali principu zubní náhrady. Pro tento účel využívali zvířecí zuby upevněné zlatým páskem.
První zubař
První plomba byla nalezena ve Slovinsku a dochovaná čelist je stará 6,5 tisíc let. Díra po kazu byla nahrazena včelím voskem. Egypťané mají zase v historii stomatologie úplně prvního zubaře v dějinách.
Byl jím Hesi-Re, který žil přibližně v období 1600 př. n. l. Ten byl už tehdy schopný rozeznat paradentózu. Několik dochovaných svitků také naznačuje, že si Egypťané vyráběli zubní náplně z mletého ječmene, medu a okrového prášku, ale také díky nalezeným lebkám z mumií.
Středověk, doba trhání
Jestli se v dávných dobách léčitelé podíleli na vývoji stomatologie, která měla být pro člověka co možná nejméně bolestivá, tak s tím učinil velmi rychlý proces středověk. Úpadek péče o zuby zde byl opravdu radikální.
V podstatě se vše omezilo na trhání zubů. Celý proces prováděli mastičkáři, ale hlavně kováři. Poctivě se tomuto lékařskému oboru lidé věnovali opravdu okrajově, ale už tehdy se pokoušel Johannes Arculanus prosadit, aby se zuby pouze netrhaly, ale také ošetřovaly. Používal tak malý vrták, který nahradil vypalování nemocného místa žhavým železem.
Revoluce z Francie
Až v polovině 18. století vyšla propracovaná kniha Zubní chirurg neboli Ošetřování zubů francouzského chirurga Pierra Faucharda. Obsahem byl praktický návod, jak správně vytrhávat zuby, ale celá řada dalších poznatků z chirurgie a anatomie. Tímto se stala stomatologie samostatným oborem a zubní červ byl definitivně minulostí.
Zdokonalování stomatologie nabralo na rychlosti a o necelých sto let později americký zubař Horace Wells použil při trhání zubů rajský plyn. Tímto se návštěva dentistů stala snesitelnější. Jako anestetikum se také v minulosti používal kokain, což vedlo dokonce k tomu, že americký zubař John Pemberton původně svůj nápoj Coca Cola vymyslel jako pomůcku při bolestech zubů.
