Hitlerův stealth letoun Horten předběhl dobu, je velké štěstí, že do války nestihl zasáhnout
Hitlerovské Německo mělo na konci druhé světové války k dispozici prototyp letounu, který naprosto předbíhal tehdejší zavedené koncepty a vypadal, že doslova přilétl z budoucnosti. Stíhací letoun Horten Ho 229 připomíná dnešní neviditelné stealth stroje Američanů. Pro Hitlera už ale záchranu nepřinesl, na to se začal vyrábět příliš pozdě.
Na koncepci letounu začali pracovat konstruktéři bratři Hortenové už ve 30. letech, kdy se zabývali především nadčasovými kluzáky. Jejich teoretické koncepce našly uplatnění v roce 1943, kdy Hermann Göring zavelel, aby německý průmysl dodal Luftwaffe velký bombardér schopný napadnout Spojené státy americké.
Vlastně jeho požadavky byly ještě mnohem větší, mluvilo se o koncepci 3x1000, tedy aby stroj unesl 1000 kg pum na vzdálenost 1000 km a letěl při tom rychlostí 1000 km/h. To bylo nad síly a možnosti tehdejšího Německa, ale Hortenové měli v kapse návrh monokřídla, které, pokud by bylo poháněno proudovými motory, mohlo těmto požadavkům dostát.
Říšský maršál Göring je nadšen
Göring se s jejich návrhy seznámil a okamžitě nařídil vyplatit půl milionu říšských marek na další vývoj stroje. Futuristickým vzhledem i možnostmi stroje byl naprosto uchvácen. Letoun ale byl ještě v plenkách a na konstruktéry čekala spousta práce. Věděli, jaké nebezpečí skýtaly pro německé svazy britské radary. Proto spatřovali řešení právě v monokřídle, které mělo být obtížněji zjistitelné. Vrchní velení to nepovažovalo za prioritu, přesto Hortenové o prvky stealth, jak by se dnes řeklo, usilovali.
Smrt pilota
K výrobě prototypů došlo až v druhé polovině roku 1944. První lety byly celkem úspěšné, ale v únoru roku 1945 zahynul při přistání zkušební pilot Erwin Ziller. Bylo stále jasnější, že je pozdě, k sériové výrobě bylo ještě daleko, a fronta už stála u Berlína.
Letouny Horten tak už do války nezasáhly. Dá se říct, že ze všech možných „zázračných zbraní“ tahle téměř jako jediná mohla skutečně zvrátit poměr sil na bojišti. Stíhací Horten měl dobrou manévrovatelnost a vysokou rychlost. Zvládnout takový stroj ale trvá dlouho, výcvik stojí spoustu času, takže rozhodně v roce 1945 už nemohl znamenat pro Hitlera záchranu.
Amerika Bomber nevzlétl
Hortenové se v průběhu prací na stíhači pustili také do vývoje většího stroje přezdívaného Amerikabomber s rychlostí přes 900 km/h a dvěma 500kg bombami. Ten se nikdy nedostal z fáze nákresů. Pokud by se objevil na frontě o dva roky dřív, skutečně mohl napáchat velké škody a možná i změnit poměr sil. Pozdější experimenty ukázaly, že Hortenům se skutečně podařilo i zhruba o 20 procent snížit zachytitelnost bombardéru tehdejšími radary.
Podobnost s B 2 Spirit čistě náhodná?
Není proto divu, že Američané po válce ihned odvezli jeden nekompletní prototyp Hortenu do Spojených států. Byla to cenná kořist. V závodech firmy Grumman – Northrop pak dokonce postavili přesnou repliku. Stroj měl skutečně stealth prvky, byl na svou dobu extrémně pokročilý až revoluční. Není vůbec náhoda, že stejný tvar mají i moderní americké bombardéry B 2 Spirit.
Zdroj: smithsonianmag.com
KAM DÁL: Pilot bez nohou se stal postrachem nepřátel.
