Hodně speciální tresty pro středověké drbny. Ty dnešní by se divily, co čekalo jejich předchůdkyně

Drby, klepy a pomluvy už připravily o klid a dobrou pověst spoustu lidí – nejen dnes, ale i v dávných dobách. Dnes se proti nim sice můžeme bránit, ale taková klepna většinou odejde od jednání s domluvou, maximálně s nařízenou omluvou. V minulosti se ale musely ženy s ostrým jazykem obávat mnohem většího ponížení. 

Raději nikoho nepomlouvat

Zatímco dnes jsme na pomluvy a nesmyslné výroky na veřejnosti zvyklí a staly se v podstatě součástí kultury (bohužel), ve středověku bylo takové jednání důvodem k patřičnému potrestání. Někdy se dokonce ani nemuselo prokázat, že jde o skutečnou pomluvu. Stačilo, aby šlo o výrok, který mohl někoho, zvlášť vlastního manžela, očernit před ostatními. Taková drbna se pak často musela smířit s hodně ponižující „ozdobou hlavy“. Jednou z nich byla podle serveru allthatsinteresting.com uzda hanby. 

Uzda hanby i bolesti

Co si můžeme pod zmiňovaným názvem představit? Jde o konstrukci z kovových pásů kopírující tvar hlavy. V místech pro ústa byla z vnitřní strany osazena trnem, který musela žena, jež se dopustila provinění pomluvou nebo drby, držet mezi zuby. Některé upravené formy téhle uzdy měly na spodní straně roubíku dokonce ostré hroty, které by drbně těžce poranily jazyk, kdyby se snad přece jen pokusila promluvit. Jen těžko se jí tak podařilo šířit další klepy a všichni kolem okamžitě věděli, s kým mají tu čest. 

Ostuda na veřejnosti

A aby to bylo ještě mnohem jasnější, nemohla se odsouzená žena po dobu svého trestu jen tak schovat před světem doma, jak poznamenává web nts.org.uk. Zřízenec ji vodil po městě a lidé, kolem kterých procházeli, se mohli vyjadřovat, jak chtěli – třeba házením nejrůznějších předmětů, pokřikováním a podobně. Pomlouvačná žena si svoje vyjadřování příště jistě dvakrát rozmyslela, než se pustila do klepů. 

Kachní stolice byla nebezpečnější

Maska, vzdáleně podobná koňské uzdě, ale rozhodně nebyla jediným trestem, který mohl v minulosti drbny potkat. Většina z nich spočívala hlavně ve snaze takovou ženu náležitě ponížit, některé ale mohly vést až ke smrti. To se stávalo v případě tak zvaných kachních stolic, používaných hlavně v šestnáctém století v Anglii. Šlo o trest uvázání k židli nebo stolici, z níž se ženy nemohly hnout. Aby byl ale trest mnohem horší, byla taková klepna i se stolicí opakovaně spouštěna do řeky. Nejednou se stalo, že se žena v průběhu trestu utopila.

Nešlo jen o ženy

Historii je ale třeba přiznat, že v udělování trestů, jež měly za cíl ponížit trestance, dělila celkem spravedlivě mezi ženy i muže. Zatímco ženy svoji masku hanby nosily většinou právě za klepy, u mužů to byla ješitnost a nadutost. Hlavně ve středověkém Německu se takové vlastnosti netrpěly a pánové se museli podvolovat opravdu nevšednímu zesměšnění, jak informuje Atlas Obscura. Masky, které jim byly nasazovány, nebyly ledajaké. Aby odpovídaly povýšenosti jejich dočasných nositelů, bývaly zdobené pavím peřím, tepanými ornamenty i dalšími prvky, které měly přilákat pozornost kolemjdoucích. 

Zajímavé ozdoby pro opravdové ješity

Aby ani toho nebylo dost, připevňovali výrobci na masky rolničky, zvonečky, a dokonce i důmyslné píšťalky, skrz které museli odsouzenci dýchat – jinak to nešlo. A tak se při každém výdechu ozval hlasitý zvuk, který nenechal nikoho široko daleko na pochybách, že je ten pravý čas vykouknout z okna a ulevit si na adresu trestance. Stejně jako ženy v uzdě hanby i pánové museli korzovat městem, případně byli připoutáni na náměstí k pranýři. 

Umíme si představit, že by byly pomluvy a lži dnes takto trestány? Kolik masek by asi bylo potřeba a kolik lidí by mohlo chodit po světě bez ní? Jistě by mohly být zajímavé alespoň nedělní polední debaty v televizi… 

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Brutální tresty smrti: Ke krutým popravám se cvičili i sloni, jedna populární metoda se jmenuje podle vynálezce.