Hokejové mužstvo v Jaroslavli zahynulo při letecké nehodě. Na výročí tragédie vzpomíná celý sportovní svět

Ten den bylo příjemné počasí počínajícího podzimu. Žádná průtrž mražen, žádná mlha, ale naopak slunečná obloha. Na letišti Tunoša v Jaroslavli nastupoval před čtvrtou hodinou odpolední místní hokejový tým, aby odletěl na západ KHL do Minsku. Mělo jít o běžný let, jakých hokejisté, piloti i stroj absolvovali již mnoho. Rusové přitom na svých hokejistech nijak nešetřili a letoun tak rozhodně nebyl na konci svých sil - naopak, šlo o poměrně luxusní stroj.

Problémy se objevily brzy

Přišel start a ani na jeho počátku nebyl důvod ke znepokojení. Pak ale přišel problém, který se ukázal být osudným pro celou osádku letadla. Pilotům se nepodařilo stroj “odlepit” od země a vystoupat do patřičné výšky. I když se na malý okamžik mírně vznesl, po srážce s anténami, bez nichž se samozřejmě žádné letiště neobejde, dopadl zpět na zem. Jak je zřejmé, nešlo o pád ze stovek nebo tisícovek metrů, v nichž se letadla běžně pohybují. Letadlo s hokejisty spadlo z pouhých několika málo metrů. Mohli bychom předpokládat, že by nemuselo dojít k velké katastrofě. Ale opak byl bohužel pravdou.

Jediný přeživší

Srážka se zemí se odehrála v rychlosti přibližně dvou set padesáti kilometrů za hodinu, což znamenalo náraz tak silný, že se letadlo rozlomilo a co víc - vypukl požár. Přímé smrti na místě nehody unikli pouze dva lidé. Jedním z nich byl hokejista Alexandr Galimov a druhým pozemní mechanik Alexandr Sizov. První z jmenovaných ale bohužel přežil pouze dalších pět dní. Všichni ostatní hokejisté i posádka letounu byli na místě mrtví. Čeští hokejoví fanoušci tehdy museli přijmout také smrt tří českých hráčů, kteří v té době hráli právě za Jaroslavl. Byli to Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Další z celkem 43 obětí pocházeli z Ruska, Ukrajiny, Švédska, Německa, Běloruska, Lotyšska a Slovenska. Tragédii tak přímo s Ruskem prožívaly i ostatní státy.

Proč letadlo nevzlétlo?

Všichni se samozřejmě okamžitě začali ptát, proč se nepodařilo vzlétnout. Jaká chyba za tím a tedy i za celou tragédií stála? Palivo bylo podle vyšetřovatelů nehody v pořádku, motory pracovaly jak měly a ani další zařízení neměla problémy. Informace z černých skříněk také neodhalily žádnou zjevnou příčinu hrůzy, která připravila o život třiačtyřicet lidí. Problém vznikl, jak pozdější vyšetřování ukázalo, tedy s největší pravděpodobností na straně pilotů. Ti však souzeni být nemohli, spolu s dalšími lidmi zemřeli na palubě letadla. Piloti špatně stanovili rychlost, při které se pokusili vzlétnout. To se ale nepodařilo, stroj sjel z ranveje a ani další pokus o vzlet - již z travnaté plochy - nebyl bohužel úspěšný a skončil tragédií.

Chyba člověka

Vyšetřování případu nakonec vedlo k obvinění jediného člověka, a to Vadima Timofejeva, který v době nehody zastával funkci náměstka generálního ředitele společnosti Jak-servis. Měl mimo jiné na starosti i otázku proškolování pilotů a určování jejich schopnosti pilotovat letouny. Jenomže ani jeden z pilotů, kteří toho dne seděli v kokpitu letadla Jak-42, tam podle vyšetřovatelů neměl co dělat. Ani jeden z nich nebyl ještě náležitě proškolen na ovládání stroje tohoto typu a navíc se tato posádka již v minulosti nejevila jako nejspolehlivější a dopustila se hned několika závažných pochybení. Druhý pilot navíc nesplňoval zdravotní požadavky pro výkon takovéto zodpovědné činnosti. Pitva prokázala v jeho těle přítomnost zakázaných látek, které oslabují pozornost, trpěl neuropatií. I to mohlo být příčinou tragédie. Pilot si totiž nemusel být vůbec vědom případného sešlápnutí brzdy při vzletu.

Potrestán a propuštěn

Ačkoliv byl Vadimu Timofejovi udělen trest pětiletého odnětí svobody (který mu byl vzápětí v souvislosti s amnestií, vyhlášenou při příležitosti sedmdesátého výročí od konce druhé světové války, prominut), hokejistům ani členům posádky už život bohužel nikdo nevrátí. Lidská chyba, která může vzniknout tak snadno a může se jí dopustit prakticky každý, tentokrát zavinila nehodu nedozírných následků. A nešlo samozřejmě v první řadě o hokejové mužstvo, ale o lidi, o muže a ženy, kteří měli svoje životy a rodiny.

Poslední vyhraný zápas

Vzhledem k tomu, že hokejisté, kteří při nehodě zahynuli, pocházeli z různých zemí, uskutečnily se smuteční ceremoniály na více místech - v Praze se lidé sešli na Staroměstském náměstí. Hned druhý den po nehodě, tedy v den, kdy měli hokejisté Jaroslavli sehrát utkání v Minsku, se v tamní hokejové hale shromáždilo jen jedno družstvo - hokejisté Minska uctili památku svých zemřelých soupeřů vystavením jejich fotografií a vstřelením branky za každého hráče Jaroslavli. Mužstvo tak naposledy zvítězilo. Bohužel však ne v boji o vlastní život….

KAM DÁL: Jak premiéři Klaus a Mečiar rozváděli Československo: vila Tugendhat vstoupila do dějin obou našich států.