Homosexuálové bojují o svá práva už celá staletí, dříve byli krutě mučeni
Pohled na homosexualitu prošel během času významnými proměnami. Staří Řekové k ní měli liberální postoj, ale ve středověku už byli homosexuálové pronásledováni. Jejich vzájemná láska byla označována za nemravnou sodomii. V naší zemi byl až do roku 1950 v platnosti paragraf, který homosexualitu trestal jako smilstvo. Ačkoliv jsme právně dospěli vůči homosexualitě k většímu respektu, ve společnosti stále není automaticky akceptace zakořeněna.
Společenský pohled na homosexualitu je fascinující oblastí zkoumání, která odráží širokou škálu kulturních, náboženských, historických a politických faktorů. Od starověkých civilizací až po současnou éru aktivismu a rovnoprávnosti se pohled na homosexualitu v průběhu let dramaticky měnil.
Statistiky vývoje gay komunity nemáme
„Srdce Evropy jistě tlouklo i pro gaye, ale častěji je tlouklo,“ říká Jiří Fanel ve své knize Gay historie. Dodnes nevíme, kolik homosexuálů u nás v průběhu let žilo, záznamy neexistují. Argumenty některých, že dříve bylo lidí s odlišnou sexuální orientací méně, jsou zcestné – nemáme to podle čeho ověřit, a častěji to spíše bylo tak, že pro mnoho z nich byl coming out pod tíhou doby nereálný. Už jen to, že chybí historické podklady, dostatečně vypovídá o tom, jak se historie k právům gayů stavěla.
Nejdřív tolerance, pak sodomie
V antických civilizacích, jako byli Řekové a Římané, byla homosexualita vnímána s notnou dávkou tolerance. Vztahy mezi stejnopohlavními jedinci byly považovány za součást běžného spektra lidské sexuality. Řecká kultura dokonce uznávala význam mentorských a emocionálních vztahů mezi muži.
S expanzí křesťanství v Evropě se pohled na homosexualitu změnil. Křesťanská morálka ji označila za hříšnou a nemravnou. V průběhu středověku byli homosexuálové pronásledováni, v některých případech dokonce popravováni. Některé země zavedly zákony trestající ji jako sodomii, tedy druh pohlavní zvrácenosti.
Homosexualita se stala tématem lékařů
Karel V. již ve svém trestním zákoníku z roku 1532 ukládal za homosexualitu drakonický trest v podobě upálení zaživa. Stejně tvrdý přístup k této problematice zaujímala i Marie Terezie, která nařizovala pro homosexuály trest smrti a následné spálení těla. Teprve její syn Josef II. přistoupil k mírnějšímu trestání a homosexualitu trestal „jen“ žalářem.
Rakouský trestní zákon z roku 1803 dokonce označoval homosexualitu za smilstvo proti přírodě a stanovoval trest odnětí svobody od šesti měsíců po jeden rok. I u nás platil až do roku 1950 paragraf, který označoval homosexualitu za smilstvo. Trestem byl žalář od jednoho roku až na pět let.
Přesto bylo spíše výjimečné, že by někdo pronásledoval osoby kvůli podezření z homosexuálních styků. Když už někdo takový vztah oznámil, následovalo soudní řízení. Pokud chyběly důkazy, vina nebyla prokázána a řízení bylo skončeno. Nutno také říct, že KSČ se už za dob první republiky vyjadřovala ke zrušení trestů za homosexualitu příznivě. Pomohli tomu také lékaři, kteří ji začali vnímat spíše jako medicínské téma než jako církevní záležitost.
První pokusy o zrušení trestů
Během období rakousko-uherské monarchie se začala rýsovat cesta k homosexuální emancipaci. Jeden z prvních pokusů o zrušení trestů za homosexuální aktivity byl zaznamenán v dopise, který obdržel Jan Evangelista Purkyně od autora známého jako Podřipský anonym. Tento dopis byl předložen na jednání Spolku českých lékařů, avšak Purkyně mu tehdy nepřikládal větší význam, a tak zůstal neprávem opomenut.
Skutečným zlomem v této problematice byl rok 1962, kdy tehdejší prezident Antonín Novotný podepsal nový trestní zákoník. Tento kategorizoval jako trestný čin pouze styk mezi dvěma osobami stejného pohlaví, pokud jedna z těchto osob nedosáhla osmnácti let. Z toho byla odvozena přirozená dedukce, že pokud byly osoby zletilé, styk mezi homosexuálními jednotlivci nebyl zakázán.
Nicméně je třeba zdůraznit, že společnost ještě nebyla tak daleko, aby přijímala homosexuální vztahy bez výhrad. Málokdo si tehdy troufl ohrozit svou rodinnou pověst tím, že by se veřejně přihlásil k homosexualitě. Byla to společenská past. I proto se tehdy homosexuálové shromažďovali hlavně v anonymních ghettech, kde hledali spřízněnou duši. Gayové byli tehdy považováni „už jen za nemocné“.
Boj za práva pokračuje
Ještě před sametovou revolucí navazovali homosexuálové anonymní kontakty v parcích, na veřejných záchodcích, v kavárnách, barech apod. O lesbických praktikách toho moc nevíme. Téma HIV a AIDS se zapříčinilo o to, že homosexualita začala ve druhé polovině minulého století postupně pronikat do veřejných médií. Psychologové i sexuologové se snažili cíleně, aby se o stejnopohlavních párech psalo. A jejich prosby začínaly být konečně slyšet.
V 21. století začal narůstat aktivismus a boj za práva LGBTQ+ komunity. Založeny byly první organizace, které se snažily o odstranění diskriminace a legalizaci homosexuality. V některých zemích byly zrušeny zákony kriminalizující stejnopohlavní vztahy. Dnes homosexualita v Česku trestná není. Není tomu tak ale například v Íránu, Saúdské Arábii, Jemenu, Mauritánii a v části Nigérie. Brunej homosexuály kamenuje. V Latinské Americe je homosexualita legální s výjimkou Guyany. V Asii je stále ilegální zhruba v polovině států. Afrika teprve k respektu dozrává a zlegalizovala homosexualitu jen v několika státech. I proto se například doporučuje, že při cestách do Maroka si mají gayové nápadné projevy lásky na veřejnosti odpustit.
Potěšující je, že alespoň WHO už ji mezi nemoci dávno neřadí (konkrétně od roku 1992).
V těchto dnech probíhá v našem hlavním městě Prague Pride, festival LGBTQ hrdosti.
Zdroj: Jiří Fanel, Prague Pride, Český rozhlas, Jan Seidl, ctidoma.cz
KAM DÁL: Franz Kafka: Podivín, jehož život vyvolával spoustu otázek. Byl homosexuál, nebo se jen bál žen?
