Hon na Tirpitz: Jak šel symbol německého loďstva ke dnu
Bitevní loď Tirpitz, symbol německé Kriegsmarine, sice nepředstavovala pro Brity či Spojence zvýšené riziko, nicméně její existence pro ně byla dlouhodobě nežádoucí. Britové se Tirpitz pokoušeli několikrát potopit, to se jim nicméně podařilo až ke sklonku války. Němcům to nepochybně snížilo námořní prestiž.
Německé bitevní lodě budily zaslouženou pozornost. Největší byly zřejmě Bismarck, Scharnhorst, jeho sesterská loď Gneisenau a přirozeně také Tirpitz. Stavba nové bitevní lodě byla zahájena na podzim 1936, Tirpitz byl spuštěn na vodu v roce 1939 a o dva roky později byl uveden do služby. Délka německého ocelového monstra činila 251 metrů, šířka 36 metrů a standardní výtlak 42 900 tun, plný 52 600 tun. Tirpitz měl být symbolem moderní doby, proto jej němečtí konstruktéři osadili radarem. Nejprve se jednalo o pátrací, posléze byl nahrazen jinými modely, které měly větší dosah.
Silná výzbroj a rychlost
Nicméně co zaujalo na bitevní lodi především, bylo pancéřování. Jak uvádí web navalhistoria.com, jednalo se o „impozantní systém pancéřování“, hlavní pás lodi byl složen z vysoce pevné oceli. Při konstrukci lodě se rovněž myslelo na silnou protiletadlovou obranu. Pohon zajišťovalo dvanáct vysokotlakých kotlů Wagner. Pohonné ústrojí bylo schopné vyrobit sílu 163 tisíc koňských sil, což propůjčovalo Tirpitzu maximální rychlost 31 uzlů.
Pokud hovoříme o výzbroji bitevní lodě, na ni kladli konstruktéři velký důraz. Tvořilo ji osm děl ráže 380 mm, dvanáct děl ráže 150 mm a šestnáct děl ráže 105 mm. Dále bylo na Tirpitzu od roku 1942 i osm torpédometů ráže 533 mm a protiletadlové kanony ráže 20 mm.
Po námořních zkouškách byl Tirpitz umístěn v Kielu a prováděl intenzivní výcvik v Baltském moři. „Osamělá královna Severu“, jak se lodi přezdívalo, v lednu 1942 opustila domovské Německo a zamířila do Norska. Zde Tirpitz podnikal útoky na spojenecké konvoje, které dopravovaly zásoby jednotkám v Rusku. Tirpitz tak představoval reálnou hrozbu v Barentsově moři. Později byl z norského Trondheimu přemístěn dále na sever blíže konvojovým trasám a zároveň dále od leteckých základen na Britských ostrovech.
Hrozba pro Brity
Jak uvádí server warfarehistorynetwork.com, britské Královské námořnictvo považovalo Tirpitz za hrozbu nejen pro své válečné lodě, ale také pro obchodní plavidla, která na britské ostrovy přivážela jak munici, tak potraviny. I když nakonec oproti původním očekáváním zasáhl Tirpitz do bojů minimálně, jeho existence na moři Brity dráždila. Rozhodli se jej poslat navždy ke dnu, když předchozí pokusy selhaly, jako například operace Title, kdy se mělo o Tirpitz „postarat“ několik živých torpéd Chariot.
Britové vymysleli plán, jak německou námořní pýchu zlikvidovat. Ostatně pro Winstona Churchilla bylo potopení Tirpitzu věcí britské cti. V průběhu pobytu v Norsku sice Tirpitz musel čelit neustálým útokům bombardérů RAF a také miniponorek, nicméně vše dokázal „přežít“. Britové tedy vymysleli jinou strategii v rámci operace Catechism, která zahrnovala překvapivé útoky v jasnějším počasí, jež umožňovaly přesnější zacílení.
Operaci svědčilo počasí
V operaci figurovalo celkem 32 těžkých bombardérů Lancaster z 9. a 617. bombardovací perutě, které brzy ráno 12. listopadu 1944 vzlétly z letiště Lossiemouth v severním Skotsku. Výhodou pro Brity byl jistě fakt, že německé stroje, které měly Tirpitz chránit, kvůli špatné komunikaci vůbec nevzlétly. „Osamělá královna Severu“ tak zůstala skutečně osamělá, což se ukázalo jako fatální. Celkem bombardéry svrhly na německou loď 29 pum, Tirpitz zasáhly prokazatelně dvě pětitunové letecké pumy Tallboy. V trupu lodi došlo k velké explozi, plavidlo se následně převrátilo tak rychle, že se členové posádky z nižších palub nestačili dostat ven.
Údaje o počtu obětí se značně liší. Některé zdroje jich uvádějí 950, 971 či 1 204. Jednalo se však o velké ztráty. „Severní hrozba“ potopením Tirpitzu ustala a zejména Churchill si mohl oddechnout. Vrak lodi zůstal na místě potopení až do konce války. Tehdy se rozhodla jedna německo-norská společnost vrak sešrotovat. Práce začaly v roce 1948 a skončily o devět let později.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Po útoku na Pearl Harbor terorizoval Havaj. Příběh zuřivého japonského pilota.
