Ilegální letní tábory za socialismu: Chaloupky pro děti věřících
Chaloupky byly v době vlády komunistů jednou z možností, jak sdružovat děti z věřících rodin. Co ale mohla účast na tomto ilegálním letním táboře znamenat? Je to jednoduché. Jako cokoliv, co se vymykalo schválenému myšlení, mohly i chaloupky velmi nepříjemně ovlivnit budoucnost dětí i jejich rodičů. Přesto jejich počet v průběhu let stále rostl.
Doba budování socialismu a s ním i oněch tolik proklamovaných krásnějších zítřků byla bohužel spojena s mnoha omezeními pro lidi a organizace, které se do nové, „lepší“ struktury společnosti tak nějak nehodili. Na seznam neoblíbených pak patřily také církve, dohled se nevyhnul ani samotným věřícím. Žádné podezřelé kamarádíčkování s Bohem přece nemohli soudruzi dopustit. Jenomže víru se ani jim tak docela vymýtit nepodařilo, i když se z českého národa nakonec přece jen stalo jedno z nejateističtějších společenství na celém světě. A tak si léto i tehdy po svém užívaly také děti z věřících rodin, jen to pro ně – a hlavně pro jejich rodiče – mohl být hodně velký problém.
Kouzlo socialistických prázdnin
Socialistické prázdniny se odehrávaly hlavně na táborech nebo u prarodičů, zvláště když žili na venkově. Takové léto pak mělo hlavně pro městské děti svoje kouzlo. Rozdíly mezi městem a vesnicí byly v té době ještě hodně velké, a tak i změna oproti školnímu roku působila až romanticky. O tenhle kontrast již dnešní děti přicházejí, což je pro ně možná škoda. Čeho ale rozhodně litovat nemusí, to je současná možnost vyrazit na tábor, jaký si samy (nebo spolu s rodiči) vyberou, a to bez obav z možného postihu. Vyrazit totiž za minulého režimu na takzvané chaloupky nebylo úplně bezpečnou záležitostí.
Na chaloupky jedině tajně
Co byly chaloupky? Jednoduše řečeno šlo o ilegální salesiánské letní tábory pro děti z věřících rodin, kde právě tato složka hrála jednu z hlavních rolí. Není tak divu, že byly děti doma instruovány, že nesmí o svých letních zážitcích raději s nikým mluvit. A proč právě chaloupky? Když už se někdo přece jen prořekl, že byl v létě na chaloupce, nebylo to přece nic tak neobvyklého – zvlášť v národě odhodlaných chalupářů.
Malé, skromné a maskované
Na chaloupky jezdily tehdy děti přibližně mezi desátým a patnáctým rokem, nejprve jen chlapci, v pozdějších letech se tu a tam přidala i děvčata. Nepředstavujme si ale žádné velké tábory, podobné aktivity bylo třeba, pokud možno, co nejpečlivěji tajit, a proto patnáct dětí býval maximální počet. Před pádem totality bylo po celé republice více než osmdesát takových středisek, některé pobyty bývaly maskovány třeba jako letní brigády na sušení sena nebo pomoc při rekonstrukci hájenky.
Dlouhá příprava a pečlivý výběr
Příprava takových táborů, i vzhledem k potřebě co nejnenápadnější organizace, probíhala prakticky po celý rok, kdy se vedoucí připravovali na svoji letní roli, hlavní organizátoři připravovali program a pak také muselo dojít na kontaktování vybraných dětí, respektive jejich „spolehlivých“ rodičů. Věřící se mezi sebou většinou samozřejmě již znali, ale oslovení dalších mohlo přinést problémy, pokud by se organizátoři „netrefili“. Proto byla obezřetnost vždy na místě.
Zábava i besedy o Bohu
A jak takový letní salesiánský program vypadal? Částečně jako na běžném táboře: děti se bavily, trávily čas v přírodě, ale také se modlily a besedovaly o víře a o Bohu. I přes veškeré problémy se těsně před listopadovou revolucí během léta na chaloupkách vystřídalo na třináct stovek dětí – a to už byla pro organizátory hodně velká odpovědnost. Veškerá tajemství pak mohla padnout až v roce 1990 a dnes můžeme na internetu najít pozvánku k účasti na takovém letním setkání, přihlásit svoje děti – a nemít přitom obavy o jejich budoucnost.
Zdroj: janbosko.pavucina, theses, sasmcb
KAM DÁL: Je-li s námi Bůh, kdo je proti nám? Josef Kemr jasně naznačil komunistům, co si o nich myslí.
