Jak nám zabili Ferdinanda? Velkou válku spustil zfušovaný program v Sarajevu, pomohl sám arcivévoda

Bosna měla tou dobou, tedy ve druhé dekádě dvacátého století, separatistickou náladu. Ostatně součástí Rakouska-Uherska byla (celkem nedobrovolně) teprve od roku 1908. Navíc se o ni zajímalo sousední Srbsko, které toužilo vytvořit velký slovanský stát. Válka byla tedy tak jako tak na spadnutí a c. a k. armáda proto podnikla v Bosně v létě roku 1914 cvičení.

U toho nemohl podle serveru History Just Got Interesting chybět ani František Ferdinand jako její generální inspektor. Jenomže vyrazit do Sarajeva (a navíc 28. června, kdy si Srbové připomínali dávnou porážku v Kosovu, která ale v národu jako hořká zkušenost přetrvávala po více než půl tisíciletí), opravdu moudré nebylo, jak dokumentuje také web Univerzity v Cambridge. 

Velká diplomatická chyba

Příjezd arcivévody do bosenského Sarajeva brali tehdy Srbové jako výsměch a zdálo se, že je nutné zakročit. Toho si byla vědoma i ochranka významných hostů, tedy Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie Chotkové. Jenomže nakonec dopadlo všechno tak nějak laicky. Bohužel.

Místo bezpečnějšího krytého vozu dovolili inspektorovi projížďku po hlavním městě v automobilu bez střechy, dokonce nebyla ani nijak tajena trasa, kterou následník trůnu pojede. Z dnešního pohledu se zdá, jako by organizátoři akce doslova spolupracovali s atentátníky. Víc jim to už usnadnit snad ani nemohli. A bosenští Srbové nejen ze skupiny Černá ruka takovou příležitost samozřejmě uchopili po svém. 

První útok se nepovedl

V davu, který se chtěl podívat na budoucího panovníka, tak stálo také sedm atentátníků (šest Srbů a jeden bosenský muslim, jak informuje Vojenský historický ústav), kteří měli svoje přesné instrukce, bomby, revolvery a také kyanidové kapsle pro svůj vlastní konec, jakmile by vykonali plánovaný útok.

Prvně se o vraždu arcivévody pokusil Nedeljko Čabrinović na Appel Quay. Hodil bombu, ale minul a nálož zranila až osazenstvo automobilu jedoucího za arcivévodovým vozem. Logika by velela vzácného hosta okamžitě ukrýt a chránit, ale František Ferdinand měl svoji vlastní hlavu a nedal jinak, než že návštěva bude pokračovat podle plánu. Byla to jeho volba, a aniž by to tušil, vynesl sám nad sebou rozsudek smrti. 

Nepoučitelný arcivévoda

Pak už bylo všechno jenom dílem nešťastné souhry náhod. Řidiči v arcivévodově koloně špatně pochopili rozkazy ke změně trasy a zajeli do úzké uličky. Právě tam stál ale muž, který dvěma výstřely vlastně zabil na 17 milionů lidí – Gavrilo Princip. Další náhodou se stalo, že si řidiči svůj omyl uvědomili právě v místech, kde Princip čekal na svoji vražednou příležitost. Řidič tak (jakoby pro jistotu, aby měl atentátník dost času zamířit) právě v těch místech přibrzdil. Padly výstřely a oba manželé byli smrtelně zasaženi.

Místo do márnice do vězení

Gavrilo Princip sice použil kyanid, ale ten nebyl nejlepší kvality, proto svůj pokus o sebevraždu přežil, stejně jako předtím Čabrinović po bombovém útoku. Oba tedy byli dopadeni a později i ti další. Arcivévodovi a jeho choti už ale nikdo život vrátit nemohl, a tak se pomalu roztáčela kola prvního světového válečného konfliktu. Jen o měsíc později mohli po celém Rakousku-Uhersku číst lidé na vývěskách císařský manifest Mým národům! Válka začala… 

Princip dožil v Terezíně

Co se vlastně stalo s Gavrilem Principem, Nedeljkem Čabrinovićem, ale i dalšími členy Černé ruky? Sebevražda se jim nepodařila, a tak by se dalo čekat, že budou za svůj čin odsouzeni k trestu smrti. Jenomže to bylo tehdy možné jen u lidí starších dvaceti let. A Gavrilovi v době atentátu do dvacítky chybělo několik týdnů. Od soudu tedy odešel s nejvyšším uložitelným trestem – dvaceti lety žaláře. 

Věřil, že je hrdina

Od dětství nemocný a tuberkulózou postižený hubený mladík byl odvezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde byl vězněn v opravdu krutých podmínkách. Temná cela bez oken, žádné kontakty s dalšími lidmi, desetikilové okovy na chatrném těle a zhoršující se tuberkulóza spolu s nedostatkem jídla udělaly své. I když se mu později dostalo přece jen alespoň lepší lékařské péče, jeho tělo vydrželo jen čtyři roky z dvaceti, které měl za mřížemi strávit. Přesto byl do konce života přesvědčen, že udělal pro svoji Bosnu to nejlepší, co mohl. Jeho „hrdinský čin“ ale zaplatily životem miliony dalších lidí…

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Drzý doktor si dovolil k Václavu IV. nevídané: Nasadil mu dietu a král se odměnil po svém.