Joseph-Ignace Guillotine byl odpůrcem trestu smrti. Jeho život se stal ironií osudu
Jmenovec jednoho z nejznámějších smrtících nástrojů byl lidumil, který usiloval o všeobecné blaho. Jeho záměr ho sice šlechtí, ale bohužel omylem docílil pravého opaku. Spojení gilotiny s jeho jménem ho trápilo až do smrti. I mistr kat se zkrátka někdy utne...
V době Velké francouzské revoluce se Joseph-Ignace Guillotine snažil prosadit reformy, které by v zemi zajistily mnohem humánnější popravy. Požadoval, aby byli odsouzení popravováni co možná nejrychleji a bezbolestně a aby se poprav neúčastnily malé děti.
Tento požadavek by mohl mnohé překvapit, ale v té době bylo zkrátka zcela normální vydat se na popraviště s celou rodinou a sledovat exekuce. Ten, kdo by si myslel, že tato podívaná byla pro přítomné dámy a mladistvé nesnesitelná, by se překvapivě velmi mýlil.
Ženy se prý na popravištích zabavovaly tím, že mezi sebou uzavíraly sázky o to, jak dlouho bude odsouzený bojovat o život, zatímco děti v jejich blízkosti v klidu svačily. Byla to taková dobová verze fotbalových zápasů nebo kin.
Národní břitva
Na popud Josepha-Ignace Guillotina požádalo pařížské národní shromáždění o pomoc doktora Antoina Louise a tamního kata Samsona a za několik dnů byla gilotina na světě.
Původně se jí ale říkalo Mstitel lidu, Národní břitva nebo také louisette, podle Antoina Louise. Někomu se ale bohužel pro filantropa Josepha-Ignace Guillotina zalíbilo tomuto smrtícímu nástroji říkat gilotina.
Jméno jednoho z největších odpůrců veřejných poprav tak bylo neodmyslitelně spjato s jedním z nejznámějších dekapitačních nástrojů.
Gilotina byla poprvé použita v roce 1792. O hlavu tehdy přišel jeden z odsouzených lupičů. Publikum, které se na popravu přišlo podívat, ale neskrývalo své zklamání.
Čekali totiž čtvrcení, nebo alespoň věšení, a nejspíše také doufali, že se budou moc podívat na to, jak někdo celé minuty bojuje o holý život v neskutečných bolestech. To se jim ale nesplnilo. Místo masakru a hororu se jim dostalo velmi humánní a rychlé podívané.
Bohužel si ale diváci zanedlouho uvědomili, že takto alespoň mohou vidět mnohem více poprav v kratším časovém úseku a na popraviště se jich tak hrnulo ještě mnohem více než předtím. Zároveň tento nástroj značně usnadnil práci katům a veřejné popravy se tak staly ještě mnohem častějšími.
Samaritánská vize Josepha-Ignace Guillotina se tak nenaplnila.
Zdroj: Český rozhlas
KAM DÁL: Brutální tradice krysích dětí. Původně zdravá miminka jsou deformována, aby mohla žebrat.
