Karel IV. a jeho Vánoce: Otec vlasti hodoval docela jinak než my dnes. Některá jídla bychom nevzali do pusy

Vánoce jsou na spadnutí, blíží se doslova mílovými kroky a jistě přemýšlíme, jak si připravit jídelníček na míru právě Štědrému dnu. Můžeme sbírat inspiraci v moderních kuchařkách, ale zajímavé je také ohlédnutí do minulosti, a to i do té poměrně velmi hluboké, kdy vládl Otec vlasti, tedy král a císař Karel IV. 

Otec vlasti a víra v Boha

O Karlu IV. je známo, že šlo o muže velmi zbožného, víra v Boha jej provázela celým životem, každým dnem. Vánoce jako jedny z největších křesťanských svátků tak rozhodně nemohl vynechat. Slavil je ale docela jinak než my dnes. Byly pro něj skutečně příležitostí k zamyšlení a rozjímání, kdy se ještě více než jindy ponořil do svých myšlenek a svědomí, které se v případě panovníka mnohdy stává zároveň svědomím národa. A tak bychom na jeho dvoře v době adventu a Vánoc zbytečně hledali velké povyražení a zábavu. Naopak, právě v těchto chvílích se hrad ztišil, zklidnil a ponořil do rozjímání a přísného půstu. A to tak hluboce, že mnozí dvořené raději odcházeli za běžným životem do podhradí. 

Vánoce Karla IV. a jeho rodiny

Pak ale přišly samotné Vánoce a to se nemohl svým hostitelským povinnostem vyhnout ani hluboce věřící Karel IV. Hostiny se kromě panovnické rodiny účastnili také mnozí pozvaní vzácní i politicky trpění hosté. A jak je o Karlu IV. známo, když už hodoval, měl v oblibě opravdu dobré jídlo i víno. Jistě to bylo dáno i jeho mládím, které strávil z velké části ve Francii. Karlu IV. a jeho současníkům jistě tehdejší jídlo chutnalo, jinak by si jej kuchaři nedovolili na slavnostní tabuli položit. My bychom se asi dnes ale hodně divili. 

Na smaženého kapra zapomeňte

Předně je třeba poznamenat, že pokud bychom se domnívali, že kapr s bramborovým salátem jsou tady od nepaměti, hodně bychom se mýlili. Jde naopak o poměrně mladý zvyk, ale to je docela jiný příběh. Za doby Karla IV. nebylo jasně dáno, jaké jídlo je tím pravým pro slavnostní vánoční večeři. A tak se na panovnické tabuli zkrátka objevovalo to nejlepší, co bylo k dispozici. Ostatně po adventu, spojeném s půstem, který zakazoval nejen maso, ale také mléko nebo mnohé tuky, mohlo téměř cokoliv chutnat jako pochoutka. Jak ale vypadal samotný Štědrý den? 

Štědrodenní tvrdý půst

Zatímco my hodujeme již na Štědrý den, ke Karlu IV. bychom 24. prosince na večeři asi jít nechtěli. Právě toho dne totiž bylo třeba držet ten nejpřísnější půst, který neporušoval ani samotný vládce. Takže to, co my se snažíme dodržovat alespoň v průběhu dne, abychom “viděli zlaté prasátko”, vydrželo Otci vlasti skutečně po celý den, kdy pozřel jen suchý chléb a řídkou polévku. Zda se těšil na další den, na první svátek vánoční, kdy se již skutečně mohl dosyta najíst, o tom historie nehovoří. Každopádně 25. prosince přišly teprve ty pravé hody. 

Zvěřina hodná Karla IV.

Hostina na středověkém dvoře našeho největšího Čecha se nesla ve znamení masa. Vždyť také přišlo na stůl po dlouhém adventním půstu. Šlo většinou o zvěřinu, protože právě to bylo to pravé maso pro šlechtu, která si zakládala na svých loveckých dovednostech. Zvířata chovaná v chlévech nebyla dostatečně vznešená a stačila hlavně pro lidi pod královskými hradbami. Jisté je, že se na stole, dokonce po několik dnů, objevovalo hned několik velmi bohatých chodů, které se doplňovaly. 

Polévka čočková i z divočáka

Také tehdy se jako první podávala polévka, ale je velmi pravděpodobné, že šlo o vývar například z divočáka, králíka nebo z divoké husy, ale třeba i čočková. V oblibě byly podle historiků pro takovou příležitost “pečené talíře”, tedy v podstatě vydlabaný chléb, do jehož pevné kůrky se nalila polévka. Pak už přicházela na stůl pečeně, opět většinou zvěřina, zajíci, králíci, ale také ryby, pokud možno cizokrajné, a když se podařilo zajistit dovoz, tak i mořské. Objevit se ale mohla i štika nebo úhoř. Středověcí kuchaři dokonce zvládali i dvě různá jídla z jediné ryby. Úhoře mnohdy stahovali z kůže a pekli maso samotné, zatímco kůži naplnili směsí dalšího masa, například z jinak poměrně neoblíbeného kapra. Protože ale přece jen v úhoří kůži vypadal vznešeněji, vzalo jej panstvo na milost. Takto upravené, tedy hlavně pečené ryby pak bývaly podávány se sladkými omáčkami. Jiná doba - jiné chutě. I když takový zajíc na černo je pochoutkou i dnes. 

Sladká tečka - a víno

O závěr hostiny se postarala sladká tečka z hradní pekárny. Nesměly chybět koláče a další pečivo, oblíbená byla perníková chuť, i když tehdejší perník chutnal jinak než ten dnešní. Pořád ještě v něm hrálo důležitou roli koření, po kterém dostal svoje jméno - tedy pepř. Kromě jídla nemohlo chybět ani víno, samozřejmě to nejlepší, ať už to, které si přivezl z Burgund, jak jistě dobře víme ze školy, nebo i místní či dovezená. I v případě vína bychom se museli do jeho chuti teprve “vpít”, bývala mnohem zemitější a ostřejší chuti, než jsme dnes zvyklí. 

Takto král Karel IV. a jeho družina, rodina i hosté, hodovali i několik dní, stejně jako ostatní panovníci té doby. Pochutnali bychom si dnes na některém z předkládaných chodů? Pravděpodobně ano, jen bychom si museli dobře vybírat. Třeba takové slazené rybí vnitřnosti, které bývaly součástí slavnostní tabule, bychom pravděpodobně raději vynechali… 

Zdroj: Český rozhlas, Svatý svátek a svatý půst: Náboženský význam jídla pro středověké ženy (Caroline Bynum), Karel IV.: historie života velkého vladaře (František Kavka)

KAM DÁL: Mikulášská nadílka: Strašení čertem může ovlivnit i dospělý život dětí, varuje odbornice.