Když Češi zabili Čecha. Odplata byla krutá

Vojtěch Luža patřil k nejvýznamnějším československým generálům. Narodil se v roce 1891 v Uherském Brodě, měl o dva roky mladšího bratra Bohuslava, národněsocialistického poslance a starostu Uherského Brodu. Ten byl nacisty vězněn a zemřel krátce po osvobození Buchenwaldu, kam byl nedobrovolně zavlečen. 

Bojoval ve slavné bitvě

Vojtěch Luža studoval elektrotechniku v Brně, tu však nedokončil, protože vypukla první světová válka. Svou stopu zanechal na ruské frontě, vstoupil do legií. Bojoval ve slavné bitvě u Zborova v roce 1917 a také proti bolševické armádě na transsibiřské magistrále. V roce 1920 se vrátil do vlasti, postupně si doplňoval teoretické vzdělání, které zahrnovalo i pobyt v Paříži.
Zastával funkci přednosty operačního oddělení hlavního štábu československé armády.

Ve třicátých letech mu byl svěřen post zemského vojenského velitele v Brně. V této funkci jej zastihly osudové mnichovské události v září 1938 a byl to právě Luža, kdo s ostatními vlasteneckými generály naléhal na prezidenta Edvarda Beneše, aby se Československo aktivně  bránilo německé agresi, byť by to byla válka čestně prohraná bez naděje na úspěch. 

V odboji spolupracoval s dalšími generály

V červnu 1939 byl propuštěn do civilu. Luža, který jednal vždy rázně a přímo, se nikdy s mnichovskou kapitulací nevyrovnal, a tak se zapojil zakrátko do odboje poté, co předtím kategoricky odmítl emigrovat. Spolupracoval s dalšími generály, například Aloisem Eliášem, s nímž sehráli nacisté nedůstojnou hru, na jejímž konci byla jeho poprava. Když byl Eliáš zatčen po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy 27. září 1941, uchýlil se Luža do ilegality, protože mu bezprostředně hrozilo zatčení. 

Luža se skrýval na různých místech, protože po něm šlo gestapo. Na podzim 1944 mu hrozilo prozrazení, rozhodl se proto skrývat na Moravě, aby tam našel se svým pobočníkem Josefem Korešem bezpečnější úkryt. Dne 2. října 1944 se muži po 120kilometrovém pochodu zastavili odpoledne v Hřištích u Přibyslavi. Tam požádali o pomoc v jednom z domů, byli však odkázáni na místního starostu, který se domníval, že se jedná o předem připravenou intriku gestapa, a kontaktoval strážmistra četnictva, že v obci je neznámá skupina mužů.

Osudový hostinec

Luža a jeho doprovod mezitím zavítali do hostince, kde se však po 17. hodině objevili tři četníci na základě udání, a vyzvali muže, ať dají ruce vzhůru. Nicméně ti tasili zbraně, načež se strhla prudká přestřelka, na jejímž konci byl mrtvý generál Luža a těžce raněný Koreš. Ten spáchal následně v poli v bezvýchodné situaci sebevraždu. 

Odboj se postupně dozvěděl o tragických událostech a byl jimi hluboce zarmoucen. Smrt vlasteneckého generála každopádně nechtěli nechat nepotrestanou partyzáni. Dne 26. října 1944 se skupina dvanácti mužů přesunula do Přibyslavi, kde přepadla četnickou stanici. Partyzáni si počínali chladnokrevně, po výslechu a přečtení improvizovaného rozsudku bylo popraveno všech pět četníků, z nichž se jen dva podíleli na Lužově zabití. Generál byl sice alespoň zčásti pomstěn, nicméně pro odboj znamenala jeho ztráta velkou ránu, která se zacelovala jen těžko.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Z armádního zubaře Rambem. Zlikvidoval stovku nepřátel, sám zemřel hrdinskou smrtí.