Když nebylo spodní prádlo, ženy měly odporný zvyk
Krásné účesy, bledé tváře a také jeden opravdu nechutný zvyk. V 17. století to ženy neměly jednoduché, nebyla k dispozici spousta věcí. Včetně spodního prádla. Pot a další tělní tekutiny se ale samozřejmě někde zachycovaly i v době Ludvíka XIV. Nutno říct, že dnes je to nepředstavitelné.
Ideální kráska 17. století by měla mít světlou, kulatou nebo oválnou tvář s dobře proporcionálním nosem. Vysoké čelo a malá dvojitá brada ji vhodně doplnily, chybět nesměly dolíčky na bradě a tvářích. Oči by měly být velké a tmavé, ústa naopak celkem malá, ale s plnými rty (spodní menší než horní). Zuby čisté, velikost souměrná. Pokud jde o vlasy, brunetky byly podle všeho oblíbenější. Každopádně vlasy se vyžadovaly dlouhé, husté, kudrnaté a samozřejmě udržované.
Dobrovolná otrava
Bledá pleť byla považována za přitažlivou a dámy z vyšší třídy si dávaly pozor, aby jejich pleť byla díky make-upu co nejsvětlejší. Na konci sedmnáctého století se ženám doporučovalo, aby pleť potíraly makovým olejem a poté použily bílý prášek vyrobený z kalcinované kosti. Existovaly také růžové a tělové pudry, které možná nevypadaly přirozeně, ale naznačovaly, že zcela mrtvolně bílý obličej možná nebyl vždy žádoucí.
Bílá barva mohla být vyrobena třeba z perlového prášku, který je zcela neškodný. Ovšem bílý pigment číslo jedna byl vyrobený z olova a rtuti, což je doslova vražedná kombinace. Existuje například recept, kdy se stejné díly olovnaté běloby a chloridu rtuťnatého (také bílý prášek) smíchají s citronovou šťávou a růžovou vodou, aby se vybělil obličej.
Košilku nesundávaly
Pokud ženy tohle všechno přežily, měly další problém. Často docela páchly. Muži si s nimi v tomto ohledu užili“ své. Ono se ale není čemu divit. Dámy totiž celé dny nosily košilku, která zároveň fungovala jako pyžamo. Takže když ze sebe večer sházely nejrůznější spodničky a štaty, do postele zalezly v již zmíněné košili.
Když si představíme, že se celé dby potila, není to zrovna vize sexy přitažlivé ženy. Tím spíš, když měla i značně omezené možnosti, jak ze sebe celodenní špínu „sundat“. Opláchnout se v umyvadle byl jeden z vrcholů tehdejší hygieny.
Bez parfému ani krok
Snad i to je důvod, proč byly velmi oblíbené parfémy. Většina z nich byla s pižmem, ambrou a cibetkou. Pro srovnání, dnes parfém obsahuje jednu nebo možná dvě z těchto ingrediencí (syntetické), které působí jako základní tóny. Samozřejmě se přidávají velmi střídmě, aby nebyl parfém spíš jako odpuzovadlo.
V 17. století jste ale měli parfémy, které obsahovaly pouze tyto tři velmi silné vůně ve stejném množství. Byly tam přísady z volského trusu, což modernímu nosu připadá dost nechutné. Kromě parfému byly k dispozici také pudry, oleje a pomády či éterické oleje. Jeden recept například obsahuje vosk a olej z pižma a skořice. Prášek se zašil do malých sáčků k navonění prádla nebo uchování v oblečení. No, byla to prostě zajímavá doba.
Zdroje: redakce, history.com, rmg.co.uk, madameisistoilette.blogspot.com
KAM DÁL: Prezident Husák se bál rakoviny, a tak jedl jednu potravinu stále dokola.
