Když zamrzla Vltava. Ledaři slavili v hospodách a Praha se vydala bruslit
Při pohledu z okna to zrovna na zimní období v roce nevypadá. Zamrzlé rybníky a sněhová pokrývka se pomalu stávají pouhou nostalgickou vzpomínkou zachycenou na dobových fotografiích. Praha však v minulosti zažívala těžké zimy a třeba taková zamrzlá Vltava byla v podstatě samozřejmostí.
Ignát Hermann to ve své knížce Zmizelá Praha popisuje skrze vtipnou povídku o ledaři z Podskalí. Brzy ráno vstal z postele, aby se šel ještě za tmy přesvědčit, jestli už konečně Vltava zamrzá. Pomalejší proud vody, malé ostrůvky ledu a teploty pod nulou jasně naznačily nevyhnutelnou skutečnost. Vltava opravdu zamrzá.
Stalo se tak pro něj tradicí hned zrána vyrazit do nejbližší hospody, aby tuto skvělou novinku prozradil. Jeho příjemnou novinku ocenil hospodský pivem a něčím k snědku. Tímto způsobem pak obešel většinu hospod v okolí a nakonec ho chudáka našli na kost promrzlého, jak opilý usnul na mrazu. Led v Praze totiž v této době nesloužil jen pro zábavu. Šlo hlavně o velmi praktickou věc. Víte proč?
Když nebyla lednička
Do naší domácnosti dnes zcela samozřejmě patří lednice. Vynález, který ušetřil mnoho práce se skladováním potravin, však ještě v nedávné minulosti vůbec neexistoval. Zamrzlá Vltava tak pro mnohé znamenala vítanou spásu.
Právě proto si každý hospodský tolik cenil informace od ledaře, který předpovídal blížící se led na hladině řeky, která protéká hlavním městem. Právě ledaři čekali na tuto skutečnost jako na smilování. Šlo totiž o velmi výhodný podnik. Led se prodával všude, kde bylo potřeba ochladit potraviny, aby vydržely co nejdéle.
Z dnešního pohledu je také legrační pohled na veřejné mínění, které s ledaři mělo často velké problémy. Dnes si můžeme stěžovat na frekventovanou automobilovou dopravu, neopravené chodníky či opožděné tramvaje. Důvodů najdeme ještě mnohem víc, ale v době, kdy zamrzala Vltava a ledaři měli pré, si lidé stěžovali právě na všudypřítomný led.
Překážel totiž při přecházení silnice, zabraňoval průjezdu tramvajím a koňským povozům. Byť byl led nezbytnou součástí každé hospody a obchodu s potravinami, velkému počtu pražských obyvatel byl na obtíž. Práce ledařů však byla ve veřejném zájmu. Jediné, co museli podnikatelé s ledem zařídit, byl dostatečný počet pracovníků, kteří nepořádek odstraní. S tím samozřejmě souvisel i posyp chodníků.
Bruslení na ledě
Pro ledaře byl tak led spásou, ale obyvatelé Prahy tekoucí vodu v pevném skupenství využívali hlavně pro zábavu. Dobové fotografie dokazují, jak populární bruslení na Vltavě bylo. O led se staralo několik lidí na bruslích, kteří stavěli převlékárny, místo na sezení, ale také zametali led, aby byl co nejčistší.
Půjčovaly se zde brusle, hrála se hokejová utkání a lidé si zkracovali cestu z jednoho břehu na druhý. Řeka se díky stromkům či fáborkům rozdělila na několik kluzišť. Podnikavci nabízeli k prodeji horké nápoje a třeba i jablka.
Na počátku 20. století řeka zamrzala čím dál tím méně. Největší ranou pro tuto celospolečenskou tradici byla stavba Orlické přehrady. Když už občas Vltava zamrzla, lidé se báli na křehký led vkročit, protože tím riskovali život.
Dnes se podobné zimní radovánky stávají zcela výjimečné i na rybnících, natož pak na zamrzlé majestátní Vltavě. Některé zátoky, kde je stojatá voda dlouho vystavena mrazu, občas překvapí a lidé mohou vytasit brusle. Nebude to však už nikdy tak jako dřív.
