Když živí záviděli mrtvým: šílená japonská jednotka 731 neměla slitování. Její pokusy na lidech byly brutální
Válečná zvěrstva druhé světové války má většina z nás spojené hlavně s nacistickými koncentračními tábory a ztělesněním zla jsou němečtí vojáci, kteří zde sloužili a páchali nepochopitelné krutosti. Jenomže nepředstavitelné osudy čekaly i na nevinné lidi na docela opačném konci světa, kde tou dobou zuřila druhá čínsko-japonská válka a operovala jednotka 731. Co všechno bylo možné?
Japonci potřebovali být v téhle válce, která trvala od roku 1937 do září 1945, vždy o krok napřed, a tak se snažili přicházet se stále novými a novými možnostmi, jak svoje nepřátele likvidovat. Jako pokusní králíci jim při vývoji zvláště biologických zbraní sloužili – samozřejmě – lidé, tedy vlastně zajatci bez jakýchkoliv lidských práv.
Šílená jednotka 731
Svoji „jednotku 731“ Japonci oficiálně maskovali jako Oddělení Kauntungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody, se ve svém zařízení na nesnesitelná muka neštítili doslova ničeho. Nejenže k nelidským pokusům využívali zajaté vojáky (což samozřejmě není omluvitelné), ale v jejich šílených rukou končily také ženy a dokonce i malé děti. K čemu tito pokusní lidé měli sloužit?
Výzkumné týmy se svými úkoly
Následující řádky rozhodně nejsou pro slabé povahy, vždyť v zařízení, v němž našlo smrt desítky tisíc převážně Číňanů, ale i Korejců nebo Rusů, pracovalo hned několik „výzkumných týmů“, z nichž se každý zabýval jiným problémem. Jeden měl například přijít na to, jak v tamních krutých zimách nejlépe ošetřit omrzliny, jimiž japonští vojáci často trpěli. A protože měli japonští lékaři doslova neomezené možnosti, rozhodli se testovat různé metody právě na vězních. Těm namáčeli končetiny do vody s ledem na tak dlouho, až jim jejich části doslova promrzli. A pak přišla další fáze pokusu, tedy nejrůznější metody rozmrazování.
Nepředstavitelné utrpení
Nebožáci, kteří se dostali těmto japonským šílencům do rukou, tak podstupovali buď „jen“ samovolné rozmrzání poničených částí těla nebo jejich polévání horkou vodou či dokonce pálení plamenem. Jejich utrpení tak muselo být nepředstavitelné. Končetiny, které nebylo možné zachránit, což se samozřejmě stalo prakticky ve všech případech, pak byly zajatců, amputovány – ale je v nezbytně nutné míře tak, aby jejich další, doposud živé, části bylo možné znovu „využít“, což se bohužel dělo tak dlouho, dokud takový člověk nezemřel. Navíc operace byly prováděny bez jakéhokoliv umrtvení, a to jak na dospělých lidech, tak i na dětech. Ti živí pak jistě záviděli mrtvým, kteří měli muka již za sebou. Představa, že se z tohoto pekla někdo dostane živý, prakticky nepřicházela v úvahu.
Blechy jako biologická zbraň
Dalším zájmem krutých výzkumníků byl vývoj biologických zbraní. Právě odtud pocházel nápad shazovat na města a obce bomby, plné blech nakažených například dýmějovým morem. Takovému útoku pak zkrátka nebylo možné se účinně bránit. Aby Japonci věděli, jak silný a rychlý účinek bude jejich nová zbraň mít, neváhali nakazit vězně nejrůznějšími chorobami a nemocné potom uzavřít do jedné místnosti se zdravými. Pak už jim nezbývalo nic jiného, než čekat a sledovat jejich utrpení.
Zasloužený trest nepřišel...
Mohli bychom si myslet, že jednou přece přišel konec války a strůjci vší té hrůzy museli být po zásluze potrestáni. Všechno ale bylo docela jinak. Například sám velitel celého areálu, generál Širó Išii si po válce dokázal s Američany vyjednat imunitu výměnou za vyzrazení výsledků „výzkumů“ a vyhnul se tak – stejně jako všichni ostatní tyrani z jednotky 731, se vyhnul spravedlivému trestu.
Zdroj: The Guardian, en.wikipedia
KAM DÁL: Proč se Hitler oženil až před smrtí? Jeho komorník se pustil do vyprávění, jak to měl diktátor se ženami.