Ke slávě se může člověk propít: Tito velikáni byli nezřízenými alkoholiky
Zatímco u nás jsou umělci spojováni především s hospodou, jinde to mohu být bary, vinárny, kavárny. Podívejte se s námi na nejznámější literáty, kteří to s tím vysedáváním občas krapet přeháněli.
Ernest Hemingway
Nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1954 rozhodně neprožil život chudý na zážitky a skandály. I odchod tohoto velikána moderní americké prózy nedá mnoha senzacechtivým zájemcům o Hemingwayovy životní osudy spát. Autor Starce a moře byl totiž bez dopisu na rozloučenou v roce 1961 nalezen v poloze, jež napovídala tomu, že spisovatel spáchal sebevraždu. Samozřejmě se během let vyrojily mnohé spekulace, jež toto tvrzení popíraly.
Co se však ví s jistotou – Hemingway byl vášnivým pijákem. Čelní představitel takzvané Ztracené generace údajně miloval lokální koktejly. Jako náruživý cestovatel jich patrně neochutnal zrovna málo. O jeho kladném vztahu k pití svědčí mimo jiné známý citát: "Když chcete poznat místní kulturu, neztrácejte čas kostely, vládními budovami nebo náměstími, ale prožijte noc v místních barech."
Francis Scott Fitzgerald
Další významný autor zařazovaný do Ztracené generace měl zas rád whisky. Autor, jenž byl známým a etablovaným spisovatelem již ve čtyřiadvaceti letech, se dožil pouze čtyřiceti čtyř. A alkohol měl na jeho brzkém odchodu velkou zásluhu. Ačkoliv přímou příčinou autorovy smrti byl infarkt, autor Velkého Gatsbyho ke konci života chátral.
Krom špatného fyzického stavu měl Fitzgerald i velké dluhy. Kvůli tomu pracoval ke konci života jako hollywoodský scenárista. Autorův boj s alkoholem byl před několika lety součástí biografické knihy Therese Anne Fowlerové Z jako Zelda, která popisuje život Fitzgeraldovy manželky.
Charles Bukowski
Charles Bukowski není možná mezi autory tohoto seznamu nejznámější, rozhodně je však nejznámější alkoholik. Na alkoholismu totiž Bukowski v podstatě založil svou literární kariéru. Jeho autobiografické texty se odehrávají mezi bary a spisovatelovo alter ego se potácí od kocoviny ke kocovině. Bukowski pil všechno – od vína, přes pivo až ke skotským s ledem.
Jack London
Pokud bychom o některém ze spisovatelů měli tvrdit, že pil celoživotně, je to jednoznačně Jack London. Autor Bílého tesáka totiž popisuje v knize Démon alkohol večer, kdy se poprvé opil. A bylo mu pět let. London patřil ve své době mezi nejčtenější spisovatele. K proslulosti si však musel projít trnitou cestou. Ta byla lemována jednou nezřízenou pitkou za druhou. V již zmíněné autobiografické knize Démon alkohol například čteme, jak London během jediného večera propil peníze, které vydělával několik týdnů.
Arthur Rimbaud a Paul Verlaine
Dva slavní prokletí básníci byli vášnivými pijáky absintu. Absint byl vyhledávaným nápojem mnoha umělců, mimo jiné proto, že má údajně halucinogenní účinky a že otevírá nové sféry vnímání. Ve snímku Úplné zatmění představuje starší Paul Verlaine mladičkému Arthuru Rimbaudovi, jehož výtečně zahrál Leonardo DiCaprio, absint jako třetí oko básníka.
Edgar Allan Poe
Autor, jenž je označován za zakladatele hororu, básník a jeden z nejvýraznějších představitelů moderní americké literatury, údajně sklony k alkoholismu zdědil po otci. Alkohol Poea provázel dlouhodobě a nedal mu oddechnout až do smrti. 3. října byl autor nesmrtelného Havrana nalezen opilý (a patrně nejen to) na chodníku poblíž hospody. Z kómatu, do nějž následně upadl, se již neprobral.
