Kolaborace, která straší i dnes: Emanuel Moravec Němce nenáviděl, otočil až kvůli Mnichovu a Benešovi
Dostává Miloš Zeman příkazy z Ruska? Chtěl Jan Hamáček v Moskvě zamést pod koberec "kauzu Vrbětice"? Téma kolaborace dlouho nebylo tak aktuální jako dnes. Pochopitelně se nabízí i pohled do historie, ve které mnoho Čechů v těžké zkoušce tváří v tvář nepříteli neobstálo. Druhá světová válka je tím nejbolestivějším příkladem. Pravděpodobně největším symbolem zrady vlastního národa se stal Emanuel Moravec, který 5. května 1945 během pražského povstání spáchal sebevraždu výstřelem z pistole ve svém automobilu, aby unikl veřejnému lynči. Měl ale vůbec na výběr, mohl spolupráci s nacisty odmítnout?
„Adolf Hitler a Benito Mussolini byli dělníci, muži práce, a ne knižní židovští červotoči, kteří se práce, potu a mozolů vždy na hony štítí," sdělil ve svém proslovu český zrádce národa Emanuel Moravec. Jak se z původního kritika nacistického Německa stal kolaborant, co hrdě přísahá věrnost německé říši?
Velmi rozporuplná osoba
Emanuel Moravec je jedna z nejrozporuplnějších postav české historie. Život před druhou světovou válkou a život během ní je jako den a noc. Nakonec, posuďte sami. O této historické osobě vzniklo hned několik dokumentárních pořadů, ale také hraných filmů. Téma Emanuel Moravec je samozřejmě častým námětem historických publikací.
Český legionář, který prošel první světovou válkou. Byl přímý účastník bitvy u Zborova. Jako odborník na vojenství a mezinárodní vztahy se plně věnoval literární činnosti. V předprotektorátním období psal pod pseudonymem Stanislav Yester a publikoval v Peroutkových novinách Přítomnost a v Lidových novinách.
Článek k dvacátému výročí bitvy u Zborova byl dokonce oceněn Baťovou cenou pro nejlepší článek roku. V jeho knize Obrana státu najdeme hrozbu: „Největším nepřítelem naší země je nacistické Německo." O to víc šokující je zrada, které se dopustil.
Nic není tak, jak se zdá
Dlouhý výčet informací, které Emanuela Moravce vykreslují v pozitivním světle, však už tehdy měly své nenápadné trhliny. Během anabáze na ruské frontě se dopustil podvodu, aby si lživou informací vylepšil své vojenské postavení.
Když mu po válce připadlo velení zemského vojenského oddělení v Praze, našlo se mnoho finančních nesrovnalostí, které vedly k jeho přeložení. Nemluvě o vztahu k velmi mladým dívkám.
Válka? Ne, Mnichovská dohoda
Paradoxem celého osudu Emanuela Moravce je jeho obrovská touha postavit se během mnichovské krize nacistickému Německu v přímém boji. Na přednáškách a ve svých článcích vyzýval, aby se národ nevzdal a nepřistoupil na diktát cizí moci.
Když se tak stalo a válka pro Československo "skončila" dříve, než začala, propadl Moravec absolutní nenávisti vůči Edvardu Benešovi. Obrovské zklamání, které veřejně neskrýval, mu nakonec otevřelo dveře k novým příležitostem.
Symbol kolaborace
V okupovaném Protektorátu Čech a Moravy Emanuel Moravec prožíval velký strach o svůj život. Obával se, že protinacistické články povedou minimálně k uvěznění, ne-li popravě. Uvažoval tak o emigraci do Kostariky.
S překvapivým řešením přišli sami nacisté, kteří mu nabídli spolupráci. Vzali ho na okružní jízdu "prosperujícího a čistého" Německa a Moravec se vrátil nadšen a okouzlen. Přijal a plně propagoval zvrácenou nacistickou ideologii. Zde se plně rozvíjí pravděpodobně nejsilnější vlastnost Moravcovy osobnosti. Cílevědomé stoupání na vrchol. Hledá, jak být nejblíž K. H. Frankovi, píše knihu svých rozhlasových komentářů Ve službách nové Evropy a v den jmenování Reinharda Heydricha říšským protektorem skládá osobní přísahu věrnosti německé říši.
Poklonkování na správných místech mu vynáší významná politická postavení. Dno zrady národa naplňuje ve chvíli, kdy se stává předsedou organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. České děti od deseti do osmnácti let podléhají přísné výchově nacistické ideologie.
„Všechno závisí od toho, zda nepřátele říše se nám podaří z českých krajin vyhladit." Jsou autentická slova zosobněného symbolu kolaborace Emanuela Moravce.
Život si ukončil sám výstřelem z revolveru v kabině auta, kterému během přestřelky v posledních dnech pražského povstání došel benzín. Ušetřil se tak veřejného lynčování. Dodnes je jeho osud výstrahou, že i ten největší odpůrce a křikloun může převléci kabát.
Kolaborace nebo spousta nešťastných náhod?
V těchto dnech vyplouvají na povrch šokujícíci informace o možném zapojení českých politiků do spolupráce s Ruskem. Přidávají se i spekulace, na kterých může, ale nemusí být nic pravdivého. Miloš Zeman ve svém projevu týden po oznámení zapojení ruských agentů do výbuchu ve Vrběticích a smrti dvou českých občanů nespojuje, ale vnáší do věci chaos. Dezinformační weby k tomu všemu přihazují polínka do ohně, které znevažují útok ruských tajných služeb na našem území. Možná je to vše jen divná náhoda. Ale kdo by tomu věřil?
Vždyť kolaborace s nepřítelem má v naší historii bohužel silně zakořeněnou tradici. Jsme i dnes svědky toho, že vrcholní politici jednají na objednávku proti zájmům vlastní země? Osud Emanuela Moravce budiž výstrahou a varovným příkladem i pro současnost.
KAM DÁL: Dokonalá kamufláž agentů StB. Při Akci Kámen emigranti věřili, že jsou na svobodě
