Kolaborant, který přežil v každém režimu. Karol Pazúr spáchal bestiální skutky
V naší historii budeme jen těžko hledat člověka, který by se svými činy vyrovnal zvrhlosti Karola Pazúra. Muž přímo zodpovědný za poválečný masakr se dokázal adaptovat i v následujícím totalitním režimu. Převlékač kabátů s rukama od krve. Kdo byl tento slovenský zpravodajec, voják a hlavně zločinec?
To, že byl Karol Pazúr původně knihvazačem a bankovním úředníkem, je při pohledu na „životopis“ rodáka z Krompachu věc opravdu okrajová. Naznačuje však fakt, že extrémní doba dává příležitost skrytému zlu. Slovenský kolaborant, poválečný zločinec a následně spolupracovník StB je tím největším příkladem.
Hlinkova garda
Karol Pazúr se během druhé světové války svezl s tím, že se Slovensko postavilo na stranu Třetí říše. Muž, který evidentně toužil po obstojné kariéře, se tak neocitl na straně odboje, ale naopak sloužil Hlinkově gardě a posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, jež bojovala v Sovětském svazu na straně Třetí říše Adolfa Hitlera.
V roce 1943, kdy se kormidlo dějin začalo otáčet proti nacistickému režimu, se dostal do zajetí Rudé armády. Převlékat kabát mu nedělalo velký problém, a tak se velmi brzy stal nadšeným komunistou. Horlivost mu zachránila život a otevřela nová vrátka, skrze která mohl kariérně stoupat zase o nějaké patro výš.
Podařilo se mu tedy zařadit do nově vznikajících československých jednotek, kde se setkal s dalším zločincem komunistického režimu Bedřichem Reicinem. Ten v jeho životě zahrál ještě jednou ústřední roli. V roce 1944 vstoupil Karol Pazúr do Komunistické strany Československa a nová kapitola života člověka, který se chytí v každém režimu, mohla začít.
Masakr, co nemá obdoby
Problematická kolaborantská minulost Pazúra mohla být v jeho plánech na dobrou kariéru v novém režimu v poválečném systému nepříjemnou překážkou. Pravděpodobně proto se odhodlal jednat nebývale tvrdě. Když ještě na konci května roku 1945 zastával funkci poručíka OBZ, rozhodl se svoji minulost a pověst mezi Němci brutálním způsobem umlčet.
Mezi 18. a 19. květnem se tak odehrál masakr na Švédských šancích, který je mezi mnoha jinými podobnými událostmi extrémní svojí nekompromisní brutalitou. Zde totiž bylo popraveno 265 Karpatských Němců, Maďarů a několik Slováků. Nešlo však o žádné zločince. Převážně se jednalo o ženy a děti.
Navíc je ze vzpomínek evidentní, že se jednalo o opravdové a nechutné zlo, kdy byli před zraky dětí záměrně vražděni rodiče a některé nevinné děti byly pohřbeny zaživa. Události, z kterých jde mráz po zádech. O šílenosti celé situace svědčí i následné vyšetřování, z kterého vyplývá, že hned několik popravených bylo součástí antinacistického odboje, který pomáhal partyzánům v boji. Jen osm mužů se přihlásilo k příslušnosti Hlinkových gard.
Cesta z vězení
Když vyšlo najevo, co se na Švédských šancích doopravdy stalo, putoval Karol Pazúr do vězení. Nejdříve byl odsouzen na sedm let a 6 měsíců a když se odvolal, trest mu byl zvýšen na dvacet let. Karol Pazúr měl však velmi dobré kontakty. Jedním z nich byl zmiňovaný Bedřich Reicin, jehož agitace u prezidenta Klementa Gottwalda se dočkala úspěchu. Nejprve mu byl trest snížen na polovinu a po dvou letech ve vězení byl propuštěn na amnestii.
Ani tehdy Pazúr nenašel vnitřní lítost a jen potvrdil, že se jednalo o ztělesněné zlo, které přežije v každém režimu. Stal se vysokým funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků, což vzhledem k jeho kolaborantské minulosti zní jako velmi nepodařený vtip. Od svého uvěznění také pracoval jako agent StB. Získal několik vyznamenání a pravděpodobně zemřel na cirhózu jater v roce 1976 v Banské Bystrici.
Zdroje: Krvavá léta, Česká televize
KAM DÁL: Smradlavý Adolf Hitler: Páchl tak, že s ním lidé nemohli vydržet v jedné místnosti. Léčil se výkaly bulharského rolníka.
