Komunisté jako nacisté: Došlo i na pokání bývalého vysokého soudruha
Praktiky komunistických vyšetřovatelů si nikterak nezadaly s těmi nacistickými. O to se starali zejména zapálení příslušníci StB, již se osobně podíleli na mučení nevinných lidí, kteří si „dovolili“ veřejně nesouhlasit s totalitním režimem. Nicméně do osidel zkomunizované justice se dostávali také vysoce postavení komunisté, jako například Rudolf Slánský.
Po únorovém převratu 1948 ovládli justici zcela komunisté. Ještě před samotným pučem ovládal ministerstvo spravedlnosti demokratický politik Prokop Drtina, který bránil komunistům v jejich snaze o zasahování do citlivých politických případů. Únor 1948 však otevřel plně stavidla ke vzniku takzvané kabinetní justice, kde vysoce postavení komunističtí činitelé diktovali soudcům v závažných politických kauzách rozsudky, které mají veřejně vynést.
Kabinetní justice s sebou přinesla i praktiky, jež ještě před několika lety byly běžné v Petschkově paláci a které vyznávalo nechvalně známé gestapo. Do Státní bezpečnosti (StB) vstupovali fanaticky smýšlející komunisté, kteří byli připraveni udělat pro KSČ takřka všechno, a to doslova.
Umučený páter
Vyšetřovatelé StB pak patřili k těm nejobávanějším. Hovoříme zejména o Ladislavu Máchovi, Bohumilu Doubkovi či Aloisi Grebeníčkovi. První z jmenovaných, vystudovaný právník, si vzal na starost tzv. číhošťský zázrak z konce roku 1949. Komunisté potřebovali zdiskreditovat církev a využili toho, že se v obci Číhošť několikrát při mši pohnul kříž na hlavním oltáři. Událost vzbudila velké pozdvižení u místních obyvatel, ale také komunistů, kteří s největší pravděpodobností tuto provokaci sami vymysleli a posléze i uskutečnili.
Do Číhoště se sjeli příslušníci StB v čele s Máchou a páter Josef Toufar byl zatčen a obviněn z toho, že úmyslně zinscenoval pohyby kříže. Mácha podrobil nebohého pátera brutálnímu mučení, po němž nemohl téměř chodit. Přesto nepodepsal vynucené přiznání. Komunisté neměli původně v úmyslu Toufara fyzicky zlikvidovat, protože s ním připravovali politický monstrproces, jenomže Mácha se „utrhl ze řetězu“ a páter nakonec 25. února zemřel v pražském sanatoriu na následky mučení.
Komunista mučil komunistu
Bohumil Doubek byl nedostudovaným lékařem, který ihned po osvobození Československa v roce 1945 vstoupil do KSČ. A plně se dal po roce 1948 do služby novým mocipánům. Doubek je především znám jako vyšetřovatel prominentního brněnského funkcionáře Otta Šlinga. Právě Doubek se staral o to, aby byl Šling, který byl židovského původu, podroben mučení, pobýval ve vězení ve svěrací kazajce a nebyl mu podáván dostatek jídla.
Doubek hrál stěžejní úlohu v případu zatčeného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Zamlčoval veškeré nezákonnosti spojené s jeho případem a dohlížel na to, aby si Slánský v cele neublížil, protože se dvakrát pokusil o sebevraždu. Sám Slánského mučil a právě Doubek má hlavní „zásluhu“ na tom, že padlý vysoce postavený komunista přiznal vše, co nikdy neudělal.
Po procesu se Slánským a spol. byl Doubek vyznamenán a dostal Řád republiky. Nicméně pak to s ním šlo už z kopce, když chtěl opustit ministerstvo národní bezpečnosti, postavili se proti tomu sovětští poradci. Doubek začal nadměrně pít a v roce 1955 jej vyloučili z KSČ. Následovalo jeho odsouzení za nezákonnosti, které úmyslně svou vahou kryl.
Synovo osobní pokání
Aloise Grebeníčka zná širší veřejnost jako otce kdysi známého politika KSČ Miroslava Grebeníčka. Grebeníček starší byl příkladem primitivně uvažujícího muže, který pracoval jako vyšetřovatel StB v Uherském Hradišti. Byl jedním z mnoha komunistických vyšetřovatelů, kteří vztáhli ruku na nespravedlivě odsouzené. Neváhal podrobit vyšetřované krutým několikahodinovým výslechům, fyzické mučení prokládal psychickým, hlavně výhrůžkami. Nicméně Grebeníček se rozhodl sám v roce 1952 opustit StB pro neshody se svými nadřízenými.
Po pádu komunistického režimu se Grebeníček dostal do hledáčku Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Úřad navrhl podat na kdysi brutálního vyšetřovatele žalobu. Nicméně i když se objektivně Grebeníček mohl soudního líčení účastnit, vždy se z něho omluvil pro svůj špatný zdravotní stav. V červenci 2003 zemřel a trestní stíhání bylo zastaveno. Nikdy tedy nebyl vyřčen verdikt o Grebeníčkově vině či nevině.
Grebeníčkův syn vždy svého otce hájil a popíral, že by jeho otec byl brutálním vyšetřovatelem, který vězně osobně trýznil. Nicméně u něho došlo k jakémusi osobnímu pokání, když v roce 2009 v jedné ze svých knih přiznal, že jeho otec skutečně vězně mučil, což i nepolitickou veřejnost tehdy překvapilo.
Praktiky komunistických vyšetřovatelů si vůbec v ničem nezadaly s těmi nacistickými. Ostatně Grebeníček, kterého nacisté zatkli za války, se jimi sám později při výsleších inspiroval. Je nicméně smutné, že se polistopadová justice nedokázala vypořádat s těmi, kteří porušovali veškeré myslitelné morální i zákonné normy jen proto, aby se zavděčili KSČ.
Zdroj: autorský článek s využitím knihy Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“
KAM DÁL: Volby za minulého režimu: Parodie na svobodné hlasování. A ještě je soudruzi pro jistotu falšovali.
