Komunisté si s prostitucí nevěděli rady. Tak to soudruzi řešili po svém
Sexuální tematika byla v minulém režimu tabu. Explicitní scény ve filmech, ani erotická literatura neměly ve veřejném prostoru místo. Lidská touha je však jen těžko uhlídatelná, a proto fungovala prostituce, i když byla nezákonná. Jak se nejstaršímu řemeslu dařilo za minulého režimu a co všechno prostitutky i prostituti riskovali?
Sex jako obchodní artikl byl vždy na hraně zákona. Za první republiky byla prostituce v centru Prahy viditelná na každém rohu Starého Města. Za druhé světové války proběhly pokusy o kompletní eliminaci prostituce a podobně tomu bylo poté, co v únoru 1948 převzala moc do svých rukou KSČ.
Prostitutky do táborů
Slovo převýchova už je z podstaty zastřené negativním kontextem. Právě tímto způsobem se však komunistický režim pokoušel vyřešit situaci s nezákonnou prostitucí v Československu. V roce 1948 byla většina prostitutek odvezena do táborů, kde se z nich měly stát loajální občanky socialistického režimu. Vyhnat jim z hlavy prostituci se však evidentně nepodařilo a údajně většina žen se ke svému povolání po propuštění v roce 1951 vrátila.
Paradoxně se následně ženy staly jednou ze zbraní Státní bezpečnosti. Ta jejich služby využívala k získávání informací a kompromitaci svého nepřítele. Pokrytectví se nevyhnulo ani papalášům KSČ, kteří často využívali jejich služeb. Existenci prostituce se tak nedařilo eliminovat – a je otázkou, zda byla původní motivace vůbec něčeho takového dosáhnout.
Jediná viditelná změna spočívala v tom, že se nejstarší řemeslo nemohlo provádět oficiálně. Žádné vykřičené domy jste v Praze ani jiných městech Československa nepotkali. Něco jiného se však odehrávalo v luxusních hotelech v centru Prahy, kde se většina z těchto „převychovaných“ dívek snažila ulovit movitého klienta.
V prostorách těchto socialistických hotelů se totiž točila zahraniční klientela z jiných socialistických zemí, ale někdy sem zavítali také hosti z kapitalistických národů. Ti byli zcela pochopitelně terčem zájmu Státní bezpečnosti a dívky byly vhodnou zbraní k získání potřebných informací.
Pracovní doba a dohled StB
Už samotný systém pracovní morálky v socialistickém Československu šel – sám o sobě – proti podobnému řemeslu. Každý musel být zaměstnán a kdo nebyl, skončil ve vězení za příživnictví. Prostituci se tak většina žen a výjimečně i mužů věnovala z prospěchářství. Pracovní doba se odehrávala během nemocenské nebo mezi směnami v jiné práci. Jak už bylo zmíněno, některé ženy byly přímo pod dohledem StB.
Služba často nebyla honorována penězi, ale spíše nedostatkovým zbožím, jako bylo luxusní oblečení, elektronika, dobré bydlení nebo třeba jídlo. Jednalo se však o hrstku lidí. Prostituce byla pro veřejnost nevyslovené tabu. Kdo byl viděn a přistižen s lehkou dívkou, byl společenským vyvrhelem. Politické problémy této osoby se začaly projevovat v pracovních příležitostech nebo možnosti studia jeho potomků. V některých případech se člověk vykoupil loajální spoluprací s StB.
Když se moc režimu postupně začala drolit, prostituce se stále ještě odehrávala v neviditelných prostorách undergroundu nebo luxusních hotelích a restauracích. Během osmdesátých let ale k tomuto druhu „podnikání“ získávalo odvahu čím dál tím více lidí.
Cesty za „krásou“
Byl to důsledek toho, že se postupně blížila sametová revoluce a komunistický režim postupně ztrácel na síle. V devadesátých letech došlo po otevření hranic a nastolení kapitalistického režimu k naprostému obratu.
Na výpadovkách dálnic, u benzínových pump či v samém centru Prahy se toto dříve tabuizované řemeslo začalo v plné síle znovu představovat ve své úplné nahotě. Neonové reklamy, znělky v televizi na telefonní služby a vykřičené domy v pražské ulici Ve Smečkách byly jen drobnými detaily v nastupujícím trendu.
Zdroje: plus.rozhlas.cz, businessinfo.cz, Česká televize
KAM DÁL: Středověké krčmy vznikaly dříve než rychty. Pivo, hazard ani prostitutky nechyběly.
