Komunistický ideolog nepotřeboval vzdělání ani k rozvratu kultury. Stačila moc komunistů
Měl nahradit českou kulturu novou, pokrokovou, marxistickou. Ale neoplýval rozhledem ani nespadal do kategorie velkých učenců, činil tak tedy násilně a naprosto bezohledně. Ladislav Štoll patřil k hlavním komunistickým představitelům. A komunistická ideologie tu s námi je dodnes.
Po únoru 1948 bylo jasné, že československou společnost čeká radikální přeměna. Všechny její sféry včetně kulturní měly kopírovat závazný sovětský vzor. To v praxi znamenalo, že dosavadní „buržoazní“ kultura, kterou tvořili svobodně zejména prvorepublikoví autoři, se měla přetvořit v socialistickou.
Muž, který rozvrátil kulturu
Postupně vykrystalizovalo nové stalinské pojetí kultury, které obhajovalo marxistický literární kritik, politik a několikanásobný ministr Ladislav Štoll. A tak muž, kterému se nedostalo, stejně jako mnoha dalším komunistickým funkcionářům, vyššího vzdělání a který absolvoval pouze všeobecnou střední školu a abiturientský kurs na jednoroční obchodní akademii, po roce 1948 významně ovlivnil podobu československé kultury.
A nutno dodat, že se nejednalo o její povznesení, ale naopak její rozvrat, protože stalinské pojetí se realizovalo násilně a přirozeně potlačovalo i jiné koncepce nebo představy, které už byly po únoru 1948 zapovězeny jako zpátečnické čili škodlivé. Dosavadní autoři, básníci či spisovatelé, kteří se vnitřně neztotožnili se socialistickým realismem, jejž prosazoval kromě Štolla také básník Jiří Taufer, už nemohli publikovat.
Štoll proti významným básníkům
Štoll se tak vymezoval veřejně například vůči Františku Halasovi, Josefu Horovi, Vladimíru Holanovi, ale také Vítězslavu Nezvalovi, jak píše ve své diplomové práci Marek Hensl. O Halasovi prohlásil: „Není pochyby o tom, že Halasova poezie je svou podstatou (nejde o jednotlivé vytržené verše) poezií epochy rozkladu, nemoci, zániku, poezií starého světa, a že měla, jak ještě ukáži, na nejmladší pokolení, na mládež, vliv nanejvýš neblahý.“
Jako závazný vzor v kultuře měl sloužit Štollův referát s příznačným názvem Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, který pronesl v roce 1950. V něm vyzdvihl dílo Jiřího Wolkera, naopak veřejně odsoudil již zmíněného Halase a nevybíravě se „otřel“ o Jaroslava Seiferta a další. Vojtěch Čurda, který se Štollem zabývá, napsal ve své práci o Štollovi k referátu příznačně toto: „Referát se výrazně zapsal do historie československého literárního vývoje a v obecném povědomí se stal symbolem vynesení ortelu nad významnou částí československé literatury.“
Nesouhlas tvrdě trestali
Štollův referát stanovil závazné směrnice socialistického realismu v poezii, jakákoliv odchylka od platného vzoru měla za následek veřejné pranýřování dotyčného autora. Je jasné, že tato násilně prosazovaná politika musela mít neblahé následky na kulturu, která se rozdělila na povolené a zakázané autory. Renomovaní básníci, kteří ve skutečnosti kulturu obohacovali, však byli na indexu, protože nepřejali stalinské pojetí kultury. Štoll se tak stal obávanou figurou, cenzorem, jehož vliv na kulturu byl obrovský, vrcholní komunisté mu důvěřovali.
Štoll tak přímo zakazoval nejen nepohodlné autory, ale také filmy či divadelní představení, které shledával „protisocialistickými“ či málo pokrokovými. Jak píše ve své práci Marek Hensl, Štoll se aktivně přičinil o to, že byla zastavena výroba filmu Výlet pana Broučka do první republiky z roku 1949. Ten měl být „levičáckou, třídně cizí úchylkou“. Štoll také stál za zákazem divadelního představení Otvírání studánek Bohuslava Martinů v divadle Laterna magika.
V padesátých letech zastával Štoll ministerské funkce, když mu byl svěřen resort školství či kultury. Zastával i stranické funkce. V roce 1946 jej VIII. sjezd KSČ zvolil za člena ústředního výboru, další sjezdy jeho členství potvrdily. Štollovi byl udělen Řád republiky, v roce 1951 a v roce 1972 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda. O rok později mu byl udělen Řád Vítězného února.
Štollův vliv na kulturu začal klesat na počátku 60. let, kdy došlo k částečnému uvolnění v oblasti kultury. Přesto můžeme jeho hlas označit za spoluurčující v kulturní politice. Štoll zemřel v roce 1981, komunistický režim mu vystrojil státní pohřeb. Jeho dědictví je však neblahé a zejména v 50. letech znamenalo rozvrat československé kultury. Na tom všem měl Štoll zásadní podíl.
Zdroj: autorský článek, autor je Mgr. historie
KAM DÁL: Komunista Josef Smrkovský: předseda parlamentu, který zemřel jako zlomený muž.
