Kouzelné okolí Vrchlice dýchá historií: Očarovalo slavného spisovatele, bylo svědkem konce husitů
Asi každý zná Kutnou Horu spojenou s chrámem sv. Barbory a kostnicí. Krása, samozřejmě. Jenže tohle město skrývá i takový malý ráj v podobě Vrchlice. Co je tu k vidění a proč je to na české poměry tak unikátní?
Je úplně jedno, jestli je jaro, léto, podzim nebo jsme uprostřed zimy jako právě teď. Vrchlice totiž nabízí ideální místo pro výlet v každém ročním období. Dokonce si kvůli němu změnil jméno v 19. století Emil Frída, kterého všichni známe pod jménem Jaroslav Vrchlický. Později se, jak víme, nesmazatelně zapsal do dějin české literatury. Dokonce má v údolí vytesaný reliéf s podobiznou a mnoho lidí ho chodí obdivovat.
Pozůstatky mlýnů
Mlýnů je tu opravdu mnoho, narazíte na ně prakticky za každým říčním ohybem. Z některých jsou nyní obydlí, jiné jsou zase rekreační objekty, ale i rozlehlé ruiny. Cimburk a Šimákov dokonce působí jako zříceniny hradů. Samotný Šimákov vyhořel v roce 1904, kdy v něm došlo k přehřátí zařízení na výrobu krup.
Podobný osud potkal také mlýn Cimburk. Jeho majitelka kvůli tomu dokonce skončila v chudobinci. Prodala totiž i své poslední pole, aby mohla zaplatit podíl na opravě hráze Velkého rybníka, a další peníze na provoz mlýna už nestihla nastřádat.
Přehrada, která nemá obdoby
Vodami novodobé přehrady je zatopen obdobný rybník, který se nacházel výše proti proudu Vrchlice. Přehrada vznikla na stejnojmenné říčce v letech 1966-1970, z technického hlediska pak představuje unikát. Ve skalnaté soutěsce, které se říká Dračí skála, byla zvolena stavba betonové klenbové hráze, jinou takovou u nás nenajdete.
Přehrada má pro Kutnohorsko zásadní význam, protože je zdrojem pitné vody. Její břehy nejsou přístupné a také turistická značka se přehradě vyhýbá. Neznačenou cestou se ale k hrázi dostat dá a stojí to za to. Nejlépe to jde shora z návrší Písečný vrch neznačenou cestou vpravo od značené turistické značky.
Hornictví čiší ze všech stran
Kutnohorské dolování a nerosty jsou velmi úzce spjaty právě s Vrchlicí. Skalnaté vrchy údolí horníky přitahovaly jako magnet, protože jim výrazně usnadňovaly přístup k ložiskům. Bylo to jednoduché, stačilo jen prorazit po svahu vodorovnou štolu a odpadlo velmi složité hloubení vertikální jámy.
Pozůstatky po důlní činnosti z minulosti jsou patrné v podobě temných otvorů štol, hald nebo výsypek, které můžete vidět na každém kroku. V některých se úspěšně těžilo, jiné naopak sloužily pouze pro výzkumy.
Konec husitů
K tomu došlo jen pár kilometrů od Vrchlice, a to u zříceniny hradu Sion. Tam se totiž po prohrané bitvě u Lipan uchýlil se svými nejvěrnějšími hejtman Jan Roháč z Dubé. O čtyřměsíčním dobývání hradu, mučení a také popravě Jana Roháče i pozdější smrti jeho hlavního soka císaře Zikmunda se samozřejmě napsalo hodně a klidně si v tom můžete počíst v mnoha výtiscích odborné literatury.
Pamětníci si rozhodně vzpomenou na film Jan Roháč z Dubé z roku 1947. Hlavní roli tam hraje Otomar Korbelář. Faktem je, že i když je to povedený snímek, tak moc prostoru na televizních obrazovkách už řadu let nedostává.
Jak se do Vrchlice dostat?
Nejjednodušším způsobem je vlak nebo autobus či auto. Cílem je dostat se do centra Kutné Hory a následně pěšky údolím Vrchlice nejdříve po červené, ale pak i po modré turistické značce. Zpět se dá pak jet lokálními spoji po trati Zruč nad Sázavou - Kutná Hora. Je ale třeba si dát pozor na to, že vlaků tu nejezdí zase tolik, a hlídat si tak čas na hodinkách.
