Letoun, kterému nejen izraelské stíhačky zkazily pověst. Mělo ho ve výzbroji i Československo
MiG byl symbolem sovětské letecké konstrukční školy. Ten s označením „23“ se sice zapsal do historie pozitivně jako proudový stíhač s měnitelnou geometrií křídel, reputaci mu ale notně pošramotily souboje s izraelskými letouny F-15 a F-16. A nejen s nimi.
MiG-23 vešel do historie jako letoun, který se účastnil velké řady světových konfliktů či válek. Nasazen byl například během izraelsko-arabských válek v syrských službách, kde však byly zaznamenány jeho poměrně velké ztráty, ač se to Sýrie snažila zamlčet. Migy podléhaly ve vzdušných soubojích izraelským stíhačkám F-15 a F-16, jak uvádí magazín National Interest.
MiG-23 se účastnil rovněž irácko-íránské války v 80. letech na straně Iráku. Nicméně ani zde si nevedl příliš dobře a jeho výkony nemohly uspokojit Saddáma Husajna. Na sovětských letounech si „smlsávaly“ ve vzduchu pro změnu íránské stíhače F-4, F-5 a F-14.
Z nebe padaly jako hrušky
Jak uvádí magazín National Interest, Irák během osmiletého konfliktu s Íránem ztratil údajně 50 letounů. O stejném vzoru bychom mohli hovořit v případě libyjsko-egyptské války v 70. letech. V tomto konfliktu operovaly stroje MiG-23 v libyjských službách, nicméně je sestřelovaly někdy až příliš lehce egyptské MiG-21.
Masově vyráběný sovětský letoun MiG-23 vypadal na papíře více než dobře, nicméně v pozdějších nasazeních ve službách jiných států výsledky pokulhávaly. Jednalo se o nadzvukový letoun celokovové konstrukce, který byl masově vyráběn, navíc byl ve vzduchu rychlý a obratný. Jak píše web militarywatchmagazine.com, letoun je dodnes používán v některých armádách, jako severokorejské či syrské.
Pozdějším variantám pak byly odstraněny některé vady a nedostatky související s konstrukcí stroje, dále pak manévrovatelností a výzbrojí, jak poukazuje server militarywatchmagazine.com. Přetlaková kabina doznala vylepšení a byla oproti starším verzím ergonomičtější a „uživatelsky přívětivější“.
Držitel unikátů
Stíhač vznikl jako náhrada za MiG-21. Jeho nástupce drží několik historických unikátů. Stal se prvním sovětským stíhačem s měnitelnou geometrií křídla a dále byl prvním strojem sovětské provenience, který bychom zařadili do třetí generace letounů.
První let stroje se uskutečnil v roce 1967. MiG-23 mohl vyvinout rychlost 2 490 km/h, dolet činil 2 200 km, dostup 17 500 m. Letoun zdobila schopnost velkého zrychlení.
Sovětský stíhač i v československém letectvu
MiG-23 ve verzi MF putoval také do zemí někdejšího východního bloku, Československo nevyjímaje. První tři kusy byly dodány v roce 1978 do Bechyně. Současně československé letectvo posílily také MiGy-23 ve variantě BN a cvičné stroje verze UB. Později Sovětský svaz dodal i MiG-23ML. MiGy „přežily“ rozpad Československa v roce 1993, vyřazeny byly o pět let později zejména z důvodu náročné údržby.
Z MiGu-23 byl na přelomu 60. a 70. let vyvinut MiG-27, který byl „specialistou“ na provádění pozemních úderů. Stejně jako jeho předchůdce disponoval měnitelnou geometrií křídel.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Agresorova ostuda: Ukrajincům na likvidaci moderního ruského stroje stačil sovětský stařeček
