Lidé jako zboží na pražském trhu s otroky: závratná cena mladých dívek a kupující z daleké ciziny

Jaké vlastně byly Čechy a samotná Praha za slavné doby Přemyslovců? Vzkvétající a prosperující, nebo kruté a bezohledné? Vlastně na obojím je hodně pravdy. Tu druhou stránku téhle doby poznali hlavně chudí lidé, a dokonce i mnoho otroků, kteří byli prodáváni doslova jako dobytek na trhu. Možná si něco takového uprostřed Evropy neumíme představit, ale je to tak. Praha bývala v 10. století evropským centrem obchodu s otroky a tomuto „podnikání“ se tady opravdu dařilo. 

Proč právě Praha?

To není tak složité – vždyť jde o samý střed Evropy a o město, které bylo tehdy sice stále ještě poměrně malé, ale přesto významné. Navíc se tady křížily mnohé obchodní cesty. Co víc si přát? Na českém trůnu byl ve druhé polovině desátého století kníže Boleslav I. řečený Ukrutný (mimochodem právě ten, který zavraždil svého staršího bratra, dnešního patrona České země, svatého Václava). A Boleslav I. pro své panování a prosazení ve světě potřeboval peníze – ber kde ber. 

Kdo koho a komu vlastně prodával? 

Cesta otroků z jejich domoviny až do cílové stanice většinou nepříliš šťastného života nebyla jednoduchá. Je pravdou, že alespoň před prodejem se lovci snažili chránit svoje zboží před zraněním a „poškozením“, protože za zdravé, silné a dobře vypadající lidi logicky mohli utržit mnohem víc peněz. V době vlády Boleslava I. bylo již ve střední Evropě rozšířeno křesťanství, což obchod s otroky do jisté míry omezovalo alespoň v tom smyslu, že křesťan nesměl být na tomto trhu prodáván. Stále se ale daly – zvláště na východě od nás –najít státy, kde bylo bez problémů prodejného zboží spousta. Navíc ženy z východu byly velmi ceněné pro svoji krásu a odolnost, takže vlastně nebylo o čem přemýšlet. Je to smutné? To jistě, ale také je to realita, kterou z naší historie nemůžeme vymazat. 

Válečná kořist na prodej

Otroci tedy byli dováženi převážně z východu, a to mnohdy jako válečná kořist po vyhrané bitvě. Po zastávce na hojně navštěvovaném pražském tržišti pak putovali do svého nového nuceného bydliště. Mnoho z nich, a je třeba připomenout, že těch šťastnějších, skončilo v tehdy muslimském Španělsku, další se museli smířit s krutými podmínkami afrického zajetí. Výjimkou na pražském trhu s otroky nebyli ani Arabové, kteří si sem jezdili vybírat nejen ženy do harémů a k vlastní potěše, ale také odolnou pracovní sílu. Většinou šlo o velmi zámožné kupce, ostatně bez peněz, a to bez velkých obnosů, by neměli žádnou šanci na koupi. 

Buď koupili ženu, nebo obživu na pět let

Ceny otroků na pražském trhu dosahovaly na tehdejší dobu opravdu závratných cifer. Mladá zdravá a statná dívka mohla být oceněna až šesti stovkami denárů, což nebylo určitě málo v době, kdy se za denár dalo pořídit deset slepic, obilí pro jednoho člověka na měsíc vyžití nebo žito pro koně na 40 dní. O tom, že takové obchody byly ryze mužskou záležitostí, svědčí i fakt, že zatímco ceny dívek dosahovaly až zmiňované sumy, muži se prodávali přibližně za polovinu. A to i přesto, že mohli bezesporu zastat mnohem více těžké práce. Inu, ženská krása měla svoje kouzlo a cenu už v dávných dobách.  

Co dělal svatý Václav s otroky? 

Pokud bychom se ale domnívali, že trh s otroky vznikl až v době vlády Boleslava I., byli bychom na omylu. Prodej a nákup lidí kvetl v Praze už v době, kdy ještě seděl na trůnu svatý Václav. I ten tedy již profitoval z výnosu poplatků za takové obchody – a to víc než dobře. Někdy prý dokonce sám nakupoval. Co se ale dělo s otroky, za které kníže zaplatil, není tak docela jasné. Můžeme se ale v kontextu historického výkladu jeho působení domnívat, že jim byla darována svoboda. Nebo ne, kdo ví… 

Zdroj: Přemyslovský stát kolem roku 1000 (Nakladatelství Lidové noviny), iRozhlas, Veliké město Slovanů jménem Praha (D. Třeštík)

KAM DÁL: Závratné ceny otroků: Nejdražší byly blondýny z Evropy, které měly něco navíc.