Menstruaci v koncentračních táborech ženy řešily velmi netradičně

Když přijde řeč na holokaust, je jen málo těch, kteří se zamyslí nad zdánlivě drobnými úskalími, se kterými se musely tehdy ženy vyrovnat. Dnes si jen stěží dokážeme představit nepohodlí, které vězeňkyně v koncentračních táborech během menstruace prožívaly. A ty, které menstruovat přestaly a byly v reprodukčním věku, se děsily, že už nikdy neotěhotní. Vlivem nedostatečné výživy, podváhy, šoku i stresu u některých menstruace zkrátka vymizela. Hovořilo se dokonce i o speciálních přídavcích do té minimální stravy, kterou dostávaly, jež je jejich periody „zbavily“. Ty ostatní si musely poradit po svém.

Vyštrachat kousek papírů u záchodu

„Bylo to těžké, protože jste neměly žádné hygienické potřeby. Musely jste najít malé kousky papíru, nebo něco vyštrachat u záchodů,“ vzpomínala Gerda Weissmann, která byla uvězněna v patnácti letech. Její hlavní touhou, proč přežít, bylo přání mít děti. Doslova své myšlenky popisovala jako posedlost. Pravděpodobně to bylo pro trýzněnou ženu jako světlo naděje v těžkých časech. 

Francouzská publicistka, odbojářka a přeživší z Osvětimi vzpomínala: „Když to nečisté období nezažíváte, zneklidníte… Začnete si připadat jako stará žena. Irene se plaše zeptala: A co když se pak už menstruace nikdy nevrátí? Při jejích slovech nás zasáhla vlna hrůzy… Katoličky se křižovaly a jiné ženy odříkávaly Šema; všechny se snažily vymýtit kletbu, kterou nás Němci stihli: sterilitu. Jak jsme potom měly spát?“

Menstruace se stala symbolem ženství

Absenci menstruačního krvácení se věnoval také židovský vězeň z Terezína a lékař František Bass. Zajímalo ho, nakolik je na vině šok ze zdejšího prostředí. Nakonec se ve svých spisech zaměřil spíše na ovulaci, přesto je dnes více než jasné, že stud z krvácení a s tím přidružené rozpaky byly velkým problémem.

Netrvalo však dlouho a menstruace se stala věcí veřejnou. Jakýkoliv stud šel stranou. Ženy využívaly nafasované prádlo, které střežily pod matrací jako oko v hlavě. To bylo pro ně takřka zlato. Menstruační hadříky se staly v koncentračních táborech v podstatě prodejním artiklem – vyměňovaly se za cennosti, půjčovaly a také kradly. Těm, které neměly možnost si obstarat alespoň takový kousek látky, krev často samovolně odtékala po nohou. Bývalá vězeňkyně Livia Jackson na to vzpomínala jako na jedno z největších ponížení, které v táboře viděla.

Ženy, které hrůzy války přežily, po osvobození často menstruaci znovu dostaly. „Byly nadšené, že budou moci mít děti. Menstruace se pro ně stala symbolem svobody. Vracelo se jim ženství,“ řekla londýnská aktivistka Amy Zahl Gottlieb, která pomáhala bývalým vězňům vrátit se zpátky do života. 

Zdroj: reflex.cz, dotyk.cz, irozhlas.cz

KAM DÁL: Trump je jako HitIer, prohlásila nevlastní sestra Anny Frankové.